Zlodějík, a, zlodějíček
Zlodějík, a, zlodějíček, čka, m., kleiner Dieb. Hr. rk. 345. Nebyloby zlodějíků, by nebylo příjemníkův. St. skl. Aj, ký to smělý zlodějíček! Hle tam na sousedově poli vždy nacpe žita do kapsiček a snáší pilně do stodoly. On pod zemí stodůlku má a kapsy v ústech plnívá (= křeček). Slez. Šd. Ó to je zlodějíček kůň (nedobrý). V Kunvald. Msk.