Zlořečenství
Zlořečenství, n. = zlořečení i to, čím se zlořečí, der Fluch, die Verwünschung. S zlo- řečenstvím od sebe to zamítá. V. V z. ně- koho vydati. Br. Z. za hříchem jdoucí;z-stvím sevřenu býti. Kram. Z. na jiné uvésti. Proch. V z. pro něco upadnouti. Aesop. Z. kdo miluje, ani seba nešanuje. Na Slov. Tč. Ti, jenž ospravedlnění ze skutků zákona hle- dají, pod z-stvím ostávají; Zákon měl právo vyříci z. nad hříšnými. Sš. I. 109., II. 35. Z. s nich sňal. BR. II. 115. b. Z. na koho dáti. Hus I. 402., 241.