Zlý
Zlý, cf. Mkl. Etym. 405. a., Horší, v Šf. III. 498. zel fortis. vehemens, zBl malus Z., maluř-, Ž kl. 7. 5., iniquus, 42. 1 . pra- vus, 77. 8., impius 153. b. 13. — Z. = špatný. Zlá to byla omluva. Št. Kn. Š. 156. Zlá postel i dobrá. Arch. X 101. Zlým zlého nezałáceš (nespravíš). Val. Slavč. 86. — Z. = škodlivý. Zlé jest červenosti. Št. Kn. š. 103. Zlý (= hrom) věž zapálil. Zbrt. 144. — Z. = nešlechetný atd. Z. dci. Št. Kn. š. 38. Z. jako vřed. Rr. MBš. Byl z. jako štúr. Slez. Šd. Neb ktož jesti sám sobě zlý, ten jinému nebude dobrý. Ezp. 2766. Mílo dobrým umříti, zlým odporné. Výb. II. 1604. Z. k zlému jako přilne. Jdš. v. 149. Z člověk v oči lstí a za zády hubí. Lpř. Z. nectnú řečí vévodí. Ezp. 1835. Zlého se střez jakožto meče, ač chceš silně zbýti péče. Ezp. 491. — Z. = nechvalný. Z. žá- dosť. Št. Kn. š. 40. Nestyď sa za reč svú jako zlá Slovenka. Slav. 73. Člověk zlé paměti = katem odpravený; kdo přirozeně zemřel, byl člověk dobré paměti Wtr. Obr. II. 877. — Z. = rozlobený. Dnes maměnka sú zlí. Brt. D. 300. — Z. člověk = biřic. Krok (nový) III. 312., Wtr. Obr. II. 18. -