Zmar
Zmar, u, m., zmára, y, f., zmáry, pl. = zmarení, mizina, das Verderben, der Verfall. Z. od mr v mříti; r se stupňovalo v ar. Ht., Gb. Hl. 146. Na zmar, k zmaru přijíti. D., Puch., Mus. 1880. 183., Kram. Něco na z. přivésti, uvésti (zmařiti). Zlob. Bez zmaru (bez porušení). Us. Tekou na zmar slzy proudem. Měst. bož. Ve z. přijíti. Živnosť jde na z. (na mizinu). Nz., J. tr. Zpupní jejich dnové se jim ve zmar zvrátí. Dch. Z. vlasti, Kká. K sl. j. 209., sil, SP. II. 80., nadějí. Čch. Bs. 3. Práce roku dlouhého přichází ve zmar. Cimrhnz. Myth. 43 Tak daleko to s ním došlo, že již byl na zmar. Us. Dej mu kousek, aby mu nepřišlo na zmáru (aby se mu něco nestalo). U Hrad. Kšť. Proč jde krása takto náhle k zmaru? Sš. Bs. 185. Všeliké úsilí proti vůli boží podniknuté na zmar vychází. Sš. Sk. 240., J. 30.