Zmarniti
Zmarniti, il, ěn, ění = zmařiti, vernich- ten, vereiteln, verderben; utratiti, vergeu- den; utratiti, odpraviti, usmrtiti, zum Tode verurtheilen, tödten; marným učiniti, schwel- gerisch, unwirtschaftlich machen. Němc. VII. 100., Sš. P. 573., Pal. — co, koho. Z. vražedlníka (utratiti). Baiz. Tak tu ženu zmarnil (marnivou učinil). U Rychn. Msk. Něčí úmysly, naděje z. Tč. Kdo mi vrátí zašlé doby, čo jich mladosť z-la ? Na Slov. Č. Čt. II. 136. Když peníze za jedno dítě zmarnil, zase druhé vzal a prodal. Kld. II. 83. Dvě duše z-la, sama zkameněla. Sl. ps. II. 79. Zabili, z-li naposedy aj ju. Sl. Spv. III. 111. A kráľ mu přislíbil, že ak toho draka zmarní, istotne jeho dceru dostane. Dbš. Sl. pov. I. 4. — jak. Pán poviedal, že ak mu ja tú podkovu nedám, že ma dá bez všetkého práva zmarniť. Dbš. Sl. pov. I. 118., Er. Sl. čít. 68., Mt. S. I. 87. — se (kde): v lehké společnosti. Mor. Tč Rad- šej zmarním sa (zabiji), akoby som to tr- pela, Phld. IV. 237.