Zmařiti
Zmařiti, il, en, ení; zmařovati = na zmar přivésti, zkaziti, zničiti, verderben, vernichten, vertilgen, vereiteln, zu Grunde richten, kassiren; se = zničiti se, sich ver- nichten ; zmrhati se, sich vergehen, fallen (von Jungfrauen); nepodařiti se, na zmar přijíti, scheitern, zu nichts werden, sich zer- schlagen. — koho, co: čas, V., D., den, náklad, práci, Jel., něčí úmysl, naději, předse- vzetí, listy, zápisy, D , plod. Us. Z. něčí úmysl, Mus. 1880. 452., vola (ztrhati), Rgl., dítě (zahubiti), Šd., něčí tužby a naděje, Čjk. 85., záměry, úklady. Mž. 123. Ty ne- šťastná lúbosť, zmarila si ľudských srdcí už dosť. Sl. ps. 367. Zmařím moudrosť moudrých. Sš. I. 166. Své zbožie z. ZN. Božie slovo z.; Tedy všechna kánie prvnějšie by k spa- sení zmařil; Život z. Hus I. 364., III. 120., 253. — čeho. Ten toho zmařil (neurčitou měrou). Šd. — kde. Syn boží v tom díle spásy lidstva zmařil se. Sš. J. 262. Člověk sprostný vešken čas v kostele zmaří. Hus I. 77. — kdy. Z. něco v zárodku. Lpř. Děj. I. 88. — (co) čím. Další záměry jeho smrtí zmařeny jsou. Šmb. S. II. 273. — co s čím. Zmařil s tím celé dva dni. Us. Šd. -- co Ha jak dlouho Úmrtím Kazimíra zmařen byl pokoj Polska na déle než celé století. Ddk. IV. 98. — co v čem: čas v zahálce, V., mladosť v smilství. Jel. Čas v takých nehodách zmaříme. Hus I.128. — co o čem. Ani slova o tom z. nechce. Trip. — co odkud Já tě ze světa z. dám (usmrtiti). Sš. P. 138. — koho, se na čem: na cti, na poctivosti. Us. Z. se na poctivosti panenské. Puch. — se. Sami se zmařujeme. V. Koupě se zma- řila. Us. Dch. Jednomu se dobře daří, dru- hému se všecko zmaří. Lom. — se komu. Dcera se mu zmařila. Pr. měst. — co proč. Pro skúposť nezmařuj duše. St. skl. Zmařil se pro nás. Kram. — jak. Čas marně, ne- užitečně z. V.