Zmazati
Zmazati, zám a ži, zmaž, že (íc), al, án, ání; zmazávati, zmazovati = pomazati, po- tříti, pošpiniťi, beschmieren, beschmutzen, beflecken, besudeln; očerniti, pohaniti, an- schwärzen, verunglimpfen. Z., unguere. Ž. wit. 88. 21. — co, koho. Chtiece z. (po- mazati) jeho tělo. Hr. rk. 79. Ti ho z-li (vybili mu). Us. — co, koho, se čim: rány, tělo masťmi. Mudr., Kat. 3038. Své ruce něčí krví. Jel. Se hříchem, nešlechet- nostmi. V. Která jest jeho ženu jazykem svým nešlechetně zmazala. NB. Tč. 247. Oči líčidlem z. Bj. Maria Magdalena nardem z-la jest hlavu i nohy jeho. Hus III. 53. — se od čeho. Kdo se dotýká smoly, zmaže se od ní. Br. — koho v čem, na čem — očerniti, pohaniti. Jg. Z. koho na pocti- vosti. V. Ať jiní v tejž zlosti sě nezmaží. Rd. zv. 688. — kde. Však viem, že zmaže se vešken v hovnách vědomě, nesměl by před krále, aby jemu nesmrdel. Hus I. 303. — koho jak. Poněvadž manželku jeho neprávě z. směla (verunglimpfen). NB. Tč. 247. Zmazal ho, až zůstal na místě. Us. Kšť. — co odkud: s tabule, auslöschen. Vz Smazati. Zmazávati, vz Zmazati. Zmazavěti, ěl, ění = mazavým se státi, schmierig werden. — čím. Kámen špatným černidlem atd. zmazaví. Techn. Zmazeček, vz Zmaz. Zmazek, zku, m. = záhuba, porážka, mor, die Pest. Mor. Aqu. — Z., vz Zmaz. Zmazlení, n. = rozmazlení. Lpř. Děj. I. 71. Zmaznačiť, il, en, ení, zmaznati, zma- zniti = zmazliti. Slov. Zátur. Zmaznati, vz Zmaznačiť. Zmazniti, vz Zmaznačiť. Zmazovatěti, ěl, ění = mazovatým se státi, schmierig, klebrig werden. Us. Zmazovati, vz Zmazati. Zmažditi = zhmožditi. Na Slov. Bern. Zmdliti, vz Zemdliti. Změděněti, ěl, ění, kupferartig werden. — proč: z-něl (zbledl) od strachu. Slov. Zátur. — komu kde. Krev mi v žilách z-la (ztuhla). Sl. ps. Šf. II. 128. Zmednati, honigreich werden. — abs. Hrušky už z-ly, už sú zralé. Na Ostrav. Tč. — kdy. Březe na vesno zmednajú. Ib. Tč. Zmedzi. Širokého dýmu husté kotúče vyháňajúc z. (ze) seba. Sldk. 188. Zmehnouti, hnul a hl, utí = zmizeti, chybiti, selhati, verschwinden, fehl schla- gen. — komu. Zmehlo mu = sklaplo mu D. Zmehlo (se) mu. Dch., Šd., Jg. Zmehlo jim. Ehr. 58. — koho. Naděje ho zmehla. Víd. nov., Dch. — sobě co = umysliti co, sich etwas einfallen lassen. Když si něco zmehne. Us. — Z. = zmeškati, versäumen. — co. Zmehl stání. U Uher. Hrad. Tč.