Zmechovatěti
Zmechovatěti, ěl, ění, moosig werden, mit Moss überwachsen. Zmeci, vz Zmetati. Zmedzi, praep., aus der Mitte. Slov. Loos. Zmedziti = vymeziti. Slov. Bern. Zmejliti a p., vz Zmýliti a p. Zmek, zmak, na Slov. a ve Slez. zmok, a, m. = duch ve způsobě mokrého ptáka (kury) peníze přinášející, ein Geist in der Gestalt eines nassen Vogels, der Geld bringt. Výb. I. 845. Na Slovensku je pověra, že po dešti objevuje se na ulici šotek v po- době zmoklého kuřete. Kdo se ho ujme, toho po čas zásobuje vším, čeho si vyžádá; po jisté však době zaplatí to svou duší, již Zmok odnese do pekla. KB. 309. Z. v podobe umoknutého kurčaťa priplichtí sa k ľudom, žerie sám veľa, ale i vláči zbo- žie a peniaze do domu, kým v práci ne- pretrhne a nerozpukne sa. Ináč zprostiť sa ho nemožno. Aj v podobe ohnivých reťazí spúšťa sa dnu kochom do domov, keď pe- niaze nosí hospodárovi. Kto nenadále zmáha sa a bohatne, o tom hovoria, že mu Zmok peniaze vláči. Dbš. Obyč. 117. Ľud až po dnes verí v Zmoka, ktorý v podobe zmok- lej vrany dolu komínom peniaze vláči. Let. Mtc. S. IX. 1. 39. Z. umoknutý (nadávka). Mtc. S. I. 117., Dbš. Obyč. 45. Vláči ani zmok. Mt. S. I. 98. Zmok mu nanosil. Frsc. Zor. I. 7. Aj Zmoka aj Pikulíka ve svej má pesni i Škrátka. Hol. 322. Zmek mo- čidla nezůstane, ani žába. Prov. Č. M. 222. Cf. Žába. Mokrý jako zmok. Bern. — Z. = černoboh vláhy. Slov. bajesl. P. Tótha I. 108. Zmok prinášel požehnánia v podobe zúrodňujúceho dážďa. Dbš. Pm. 6. — Z. = ohnivý drak v povětří též peníze přináše- jící, ein feuriger Drache, der Geld bringt. Výb. I., Ž. wit. 90. 13. Bytosť Černoboha pamatuje se mezi lidem naším podnes ještě v podobě draka, jemuž pod Hostýnem smok, u Čechů zmek říkají. Ddk. I. 283 Z. je křídlatá potvora nesmírné velikosti; pohl- cuje lidi i hovada. Na hlavě má zlatou ko- runu. Když spí, leží natažen jako jedle a pronikavě píská. Když je hladov, řehce jako kůň a hlas se rozléhá stonásobně po horách a dolech. Cf. Smok. Na mor. Val. Vck. Mrcha ženu som dostal, bodaj ohnivý zmok starú babu vzal! Mt. S. I. 18., Sl. spv. III. 119. — Z. = zlý duch, ďábel, čert, der Teufel, Satan. Z. lidi nuzí zlú žádostí. Št. Uč. 5. a. — Tkad., St. skl., Hus. Zlí vlasti zmekové. Sš. Snt. 66. Pří- rodou, bytím, podstatou nebyli bohové, nébrž běsové, zmokové, zloduchové. Sš. II. 47. Zmok ho vzal. Mt. S. I. 99., Dbš. Obyč. 44. Keď to okusí, z. ho vziať musí. Sl. ps. Šf. II. 62. Chodí po nocích, po děvčatech v noci jako z. Ostrav. Tč.