Zmíniti
Zmíniti, zmiň, zmíně (íc), il, ěn, ění; zmiňovati = připomenouti, anregen, erwäh- nen, melden. — o čem. Kram., Šf. Jednak o nich (hypothesách) poněkud z. musíme. Sš. L. 32. — se. V. Ani se nezmínil. Hnšk. — se o čem. Us., Scip. O té řeči jsme se z-li; Z české větvě bylo by se ještě z. o Vladislavovi. Ddk. III. 59., 216. I Josef Flavijský o hrobu Davidově nejednou se zmiňuje. Sš. Sk. 27. Třetie nebezpečenstvie, o němžto se sv. Pavel zmiňuje, jest. Hass 8. — jak. Nezmínila se o tom jediným slovem. Sá. Jenom písmenkem o tom zmí- nil. Šml. Letopisec zmiňuje se tím o věci, která již zrušena byla; Pozdější věk zmi- ňoval se o panování Robertově s velikou pochvalou; Chceme se o tom v krátkosti z. Ddk. III. 61., V. 205., VIII. 26. Dodat- kem se. zmiňujeme, že . . . Sš. L. 6. O času Matouš sice něčím zmínil se. Sš. L. 31. — se oč. Tak jsem se o to zmienil, že to móž býti podlé pravdy. Št. N. 37. — kdy. O tomto sporném statku církevním z-li jsme se posléze k roku 1099.; Listy moravské z 12. věku zmiňují se pouze k roku 1062. o opušténém predium nad Opavou. Ddk. III. 115., IV. 165. Cf. násl. — kde. Z-nil se o nich ve své kronice; Z nemoci, o kte- réž v listu svém se zmiňuje: Anižby se v listinách zmínil o svolení krále; Papež v instrukci své legatovi ze dne 27/8 výslovné se o tom zmiňuje. Ddk. II. 355., 111. 137., V. 161., VII. 189. — proč. Museli jsme se z. o této okolnosti k vůli našemu náhledu, že . . . Ddk. VI. 163.