Zmínka
Zmínka, y, f. = zmínění, připomenutí, řeč, die Meldung, Erwähnung, Anregung, Erinnerung. Z-ky nečiniti; z-ku o některé věci učiniti. V., J. tr., Ddk. II. 34., 318., 429., 436., NB. Tč. 11., 46., 51., 67., BR. II. 1., Žer. Sn. 3. Byla o něm napřed z. Jel. Z-ky o tom nebylo. Sych. Často se o vás zmínka děje. Us. Toho při mnohých ani na zmínce nebývá. Kom. Máť i to spatříno býti, jestliže poslednější list činil by z-ku o prvním. CJB. 417. O desátku z. se děje. Ddk. 11. 93. Ani z-ky více o něm není, jak by byl mrtev. Us. Tč. Darmo chodiť do kostela, dy o Bohu ani zmínky. Slez Tč. Z. hněvu předešlého k zvadě podzbu- zuje. Slov. Tč. Byľs tam? Ani zmínka! Us. Sd. Čo robím (činím) tu zmínku otroctva? Hol. 268. 1 byl o to veliký pláč v lidu za dlouhý čas a vždycky lidé plakávali, když byla z. o tom; Má-li pak to dítě, jakož o ně z. jest, Býti králem naším. Pal. Děj III. 3. 257., IV. 1. 107. Toho jest nikdy nemluvil ani zmínky o tom jměl; Těch dluhů Zeleníčkových v žádné zmience ne- měl. NB. Tě. 140. 195. Tarsis, o níž se z v žalmu činí. BR. II. 9. a Já jsem s nimi zmínku o to měl, ale . . . Žer. 345. V tom čtení jest z. o vězení sv. Jana. Hus II. 15 (II. 166.). Kdo chce pokoji, nečiň zmínku o boji. Prov. Šd., Kmp. Č. 134. Zminné, ého, n., vz Zminy.