Zmocniti
Zmocniti, il, ěn, ění; zmocňovati = moc- ným učiniti, ssíliti, stärken, verstärken, mächtig machen; moc komu nad něčím dáti, Jem. Macht geben, einräumen, bevollmäch- tigen ; se = moci, síly nabyti, k moci při- jíti, mächtig werden, Flügel bekommen; v svou moc přivésti, sich bemächtigen, be- meistern, habhaft werden, sich versichern. Jg. — co, koho. Pavel zmocňuje důraz slov svojich. Sš. II. 90. Rovnici . . . nkrát z., potenziren. Šim. 128. Pán mne zmocnil (ssílil). Eus. Jehož pravici zmocním. Br. Z. souseda (moc mu dáti, aby něco učinil), ermächtigen. Us. — koho čím. Ať nás duchem zmocňuje a sílí. Kanc. br. Součin každý zmocňuje se tím, že se jeho činitelé zmocňují. Šim. 31. Vz Z. koho k čemu, jak. — koho proti komu. V. — koho (akkus.) čeho = moc mu nad tím dáti. Ženu jejího věna z. Vš. Právo má a povinno bude to učiniti a věřitele v statek dlužníka uvésti a téhož statku ho z., kteréhož statku původ v držení a užívání potud zůstane, dokudž by jemu od dlužníka spravedlnost i s ná- klady a škodami na to vzešlými zase všecka zúplna a docela dána a navrácena nebyla. Bdž. 152. Poručník, když sirotku dědictvie jeho otcovského postúpi, jemu počet spra- vedlivý učině zbožie jej jeho skutečně zmo- cní. Vš. Jir. 276. — koho k čemu = moc, povolení někomu k něčemu dáti. Faukn., Br., J. tr., Tč., Dch., Ddk. II. 239. Někoho k tomu (odporu) dskami z. Er. — se koho n. čeho: města. V., Br. Kdoby se cizího statku zmocňoval. Kol. 52. Zmocnil se žezla královského (vlády); Z. se nejvyššího pan- ství nad někým; Zmocnil se ho žal. Lpř. J. Bál se, aby se ho zoufalství nezmocnilo. Vlč. Zl. v ohni. I. Národa sa zmocnil duch mätežný. Zbr. Lžd. 127. Pražský Gebhard lstí obešel Jana a hradu Podivína se zmo- cnil. Km. 1884. Tamějších pokladů se zmo- cňuje; Obmýšlel z. se Slez. Ddk. II. 122., 168. Nepokoj se jí počal zmocňovati. Nitra VI. 260. Jeho duše z-la se pochybnosť. Hrts. Hejtmané pevnosti se z-li; Z-li se města Skalice. Dač. I. 198., 208. (I. 170., 229.). Ani zde takové síly nenechali, která by se byla mohla zámku z. Žer. 17. Turci se Budína a Peště z-li. Bart. I. 127. — koho, se čeho, koho jak = ve svou moc přivésti, seiner Macht unterwerfen. Z. se města násilím. D., Ddk. V. 281. Z. se města lstí, útokem, úskokem. Pdl. Zmocňoval se města za městem, ostrova za ostrovem. Lpř. Děj. I. 47. Z. se něčeho překvapením. Šmb. S. I. 506., Ddk. III. 245. Z. se neprávě kní- žectví ; Podvodně zmocnil se zboží; Sv. otec sám ho dodatečně zmocnil, aby v toto zboží se uvázal; Obehnali Vyšehrad chtiece se dle možnosti Bořivoje samého z.; Aby se vrahů ale beze všeho hluku z-li; Z. se trůnu brannou mocí; Toho křivě se zmo- cnil; Ota měl se strany Rakous zmocniti se Znojma; Ota považoval za vhodno z. se ve jménu svého zetě území hornorakou- ského. Ddk. II. 77., 257., 416., III. 30., IV. 101., V. 46., 272., 282. Útokem nenadálým zmocnil se města onoho až na jednu věž. Pal. Děj. III. 3. 259. — Kram., Br. -- co, koho v čem. Horkosť v těle zmocňovati. Byl. Někoho u víře z. Pís. br. Někoho v umění z. Kom. — Řd. Tak aby dotče- nému poddanému našemu anebo tomu, ko- hož on v tej věci úplně zmocnil, to všecko vydáno bylo. 1573. Sl. let. I. 69. — co komu. Br. — kde. Mne z-li ve Vídni. Klc. 84. Král zmocnil se na pravém břehu všech míst. Ddk. VI. 85. — kdy. On je mezi tím z-nil; Němci hodlali z. se Hlohova dříve než Boleslav; Dne 30. dubna zmocnil se Lidéř východní části města; Za noční doby města se zmocnil v postě r. 1146.; Ti za vhodné příležitosti z-li se arcibiskupa; Z-il se dne 24/2 1272. zradou města. Ddk. II. 355., 410., III. 52., III. 131., 144., IV. 45., VI. 75. — koho jak. Z. někoho na svém místě. 1517. Gl. 387. — se. Strom zmocnil se (zmohutněl, vzrostl). — aby. Z-nil ho, aby mu vybral peníze. Us. Šd.