Dlužiti si něco
Dlužiti si něco (cf. Vypůjčiti si). Us. Brs. 2. vyd. 102. — komu. On mi dluží (jest dlužen; na Ostrav. a ve Slez.: on mi dluhuje) pět rýnských. U Uh. Hrad. TČ. — komu čím. Zná, službou svojou komu dluží. Slov. Phld. V. 54. — se kde. Jinde se ne- dlužíce vyplatiti se Nemohli. List hrad. 1543. Tč. Tu i tam se dluží a nemá platiť odkud. Kom. — se nač jak. Nemůž se ku škodě druhého d. na ten statek. Vl. zř. 486. Na svůj statek ukázaný se dlužil. Zř. mor. 1604. Že neměl té moci na statek jeho se d. Žer. Záp. I. 243. Na svůj statek sám se dlužil. Tov. 83. — se jak več. Sirotek bez vůle poručníka v nic se d. nemůže. Kol. 52.