Zmol
Zmol, u, m. (na Mor. smola, zmolka), zmo- lina, y, f. = místo vodou vymleté, strhané, výmol, rokle, der Wasserriss, die Schlucht. Jg., Tč., Šd., Vck., Ktk., Ktz., Korn. Příval nadělal zmolin. Us. Hoď je do hluboké zmole. Sš. P. 113. Holianské pole, samé kopce, zmole. Sš. P. 368. Jsou tam samé z-ny. Mor. Šd. Z. = výmol n. vymletá vodou hlinitá země, ne kamenitá, což se roklina zove, kde kámen vyzírá. Mor. Tč. V Pole- šovicích jsou mnohé zmoly při cestách. Tč. Vidí tolký hnůj ve zmole na cestě a na roli nic. Kld. I. 216. V letní době bez vody jsou zmoly. Osv. V. 765. Upadnuv do z-ly bahnité . . . dostižen jest a zabit. Pal. Děj III. 2. 87. — Z. = padrtí, Detritus, m. Sl. les