Zmořiti
Zmořiti, zmoř, ře (íc), il, en, ení = zmu- čiti, zničiti, síly pozbaviti, zdusiti, ersticken lassen, entkräften, abmatten, zu Tode quä- len ; zmařiti, zkaziti, zu Grunde richten, vertilgen, unterdrücken. — co, koho: ne- přátele, dobytek; prkno (zkaziti). Us. Ubr- mané při z-li (zastavili). 1620. Wtr. Mor ho! mor ho! len ho ty zmor! Sldk. 599. Nikdy by ja, nikdy svetu něverila, žeby bola ľúbosť človeka z-la. Sl. ps. Šf. I. 78. Ľúbosť, ľúbosť, ty nešťastná ľúbosť, z-la si ľudských srdci už dosť. Ps. sl. 162. Ale na tretí deň hlad triraz horší opásal ho a zmorilo ho to tak, že už ledva nohy za sebou vliekol. Dbš. Sl. pov. VII. 67. Práce duchem zmoří, práce tělem posílí. Dch. Aby marná myšlení z-li. Hus I. 348. — co komu. On ti Prabôh všemohúci, jedno- dychom smrť ti zmorí. Hrbň. Rkp. — koho čím: hladem, nouzí, D., Ler., hádkami. — co, koho kde: maso v octě, einbeizen. D. Vz Zmořený. Některé u vězení z-li. Bart.