Dlužník
Dlužník první či hlavní, Principalschudner. J. tr. D. konkursní. Šp. D. jistý (dobrý), nejistý. Skř. Cf. Zř. zem. R. 15., Dluh. Svým d-kům zaplatíme a hněvníkům odprosíme. Sš. P. 775. Aby d-ci dluhy svým věřitelóm platili. NB. Té. 88. Lepší dlžník ako hnevník (dlužníkovi sečkej, aby se nerozhněval). Zátur. Sedlák d. velký nuzník. Tč. exc. Jestli vidí d. toho, kdo mu čo v dluhu dal, hneddy zbledne, neb sa bojí, aby dluhu nepytal. Glč. II. 325. O d. v starší době vz Cor. jur. IV. 3. 409.- 410. Cf. Vš. Jir. 462. — D. = vinník. Odpusť nám dluhy naše, jako my odpúštieme svým d-kóm; Kak jsme dlužní odpúštěti d-kóm neb protivníkóm našim. Št. Kn. š. 46 , 259.