Dlužný
Dlužný (na Slov. místy dlžný); dlužen, žna, žno. — D. = povinen co někomu, ma- jící dluh zaplatiti. Schuldig, verschuldet. Co kdo dlužen, dáti (platiti). V. Více dlužnu býti, nežli statku míti. V. Maje, než dlužen, málo víc, pojede do Drbalovic. Lom. Čerti vám jsou byli ho dlužni. Jg. Čert je (tě) tu byl dlužen. Brt. — z čeho. Dej, co jsi z práva dlužen. Rb. — co komu. Ten jemu dlužen byl 100 peněz. Br. Dlužen byl libru zlata. V. — čím: dvěma penězoma. Dal. 132. — zač, od čeho: Co jsme dlužni za stravu a od hospody. Pref. 498. — D. to, co kdo povinen, ausständig, schuldig. Dlužné pe- níze. V. Dlužná oběť bohóm. Rkk. — D. = morálně povinen, zavázán býti, verpflichtet schuldig. — s inft. Dlužen jsem to učiniti. V. Není dlužen k jeho žalobě odpovídati. Pr. Kutn. Dlužen jest jemu odpovídati. Brikc. — komu čím. Věrou dva manželé jsou dlužni sobě. Št. Člověk největší péčí dlužen je svým příbuzným. Št Každý dlužen jest svým srdcem Bohu. Št. Nebyv tiem dlužen. Št. N. 17. Zpovědí jest každý dlužen aspoň jednou v rok. Št. — Ktož sě je narodil, dlužen je smrtí. Št. kn. šest. 185. — D. = povinnovaný, schuldig. Dlužné poslušenství. V. Dl. povin- nosť. Ros. V dlužné poctivosti a vážnosti. V. — Dlužno = slušno, lat. oportet, něm. man muss, soll. Hodného jinocha dlužno ošetřo- vati. Johanit.