Dlužný
Dlužný, komp. dlužnější. Nedej Bože, abych umřel, až zaplatím, co sem dlužen. Sš. P. 280. — co. Nezůstal na to odpověď dlužen. Us. Pdl. Čert, mne tam byl dlužen (že sem tam chodil). Us. Knrz. — co komu. Ďas mi to byl dlužen! Us. Knrz. Jsem, chvála pánu Bohu, jen dvěma dlužen: židoj a kře- sťanoj. V Kunv. Msk. Že Šalda jemu býval dlužen po několika zlatých; Což praví, toho jsem jemu nikdy dlužen nebyl: Jsi jim dlužna dluh po muži svém nebožtíku; Ktožby koli- věk dlužen byl židovi; Jest mi d. 160 kop gr. NB. Tč. 60., 65., 79., 285., 131. Jsem mu d. na dvoje psaní odpověď. Mus. 1880. 207. — čím. Jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše. Dal. 132. — zač. Jest mi d. za kuoň 10 hř. Půh. II. 169. Ostal mu d. za čtyři bečky piva. NB. Tč. 56. (Rokojmě) prodajte (z jmění dlužníkova) za svój dluh, což jsú zaň (za dlužníka) ostali dlužní. Kn. rož. 128. — čeho. Člověk toho dluhu d. byl a že chce svědomiem provésti. NB. Tč. 54. Vyznáváme tímto listem, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu nám vděk půjčeného půl páta tisíce zlatých. Tov. 102. — kde. Že by mu na domu nětco d. u nás zůstal. NB. Tč. 225. — (v čem) jak. Jest d. jako officír. Us. Bf. Chce naň provésti, že jemu těch 13 zl. dlužen jest spravedlivě. NB. Tč. 47. Kdož komu v něčem dlužen jest z slibu n. úmluvy. CJB. 387. — co jak dlouho kam. A ty penieze od mnoha let jiní lidé dlužni byli k tomu cechu. NB. Tč. 146. — D. = co kdo povinen. D. jistina, ÚRoky, náklad na stavbu. Šp. — D. = za- vázaný. — s infinit. Protož d. jest v tej při Červenka Mitrnosovi podlé jeho žaloby plniti (platiti; Když jemu toho trpěti d. nejsem NB. Tč. 63., 246. Ničeho nejsme dlužni držeti. Št. N. 89. Ale pohnaný v těch třech póhoniech nenie dlužen státi, než na posledním ; Dlužen jest jim dáti všeho statku pravý díl. O. z D. Toť jsú zvěstovati dlužni svým propůjčitelům. CJB 355. Každý člověk d. jest těm 12 věcem se naučiti; Komu dlužni jsú se zpoviedati; Dlužni jsme ne- přátely milovati; Jsme dlužni odpúštěti dluž- níkom. Št. Kn. š. 12., 27., 42., 259. (60., 93.). — v čem. V čem jsme Bohu dlužni. 1466. Kdož mu v něčem dlužen jest. CJB. 387. — čím. (Proto) dlužni jsme mu bázní. Hus I. 315. Dvornosť, jíž svět mladý dlužen krásné pleti. Osv. V. 543. Ktož sej' narodil, d. jest smrtí; Komuž jste dlužni ctí, tomu česť dajte. Št, Kn. š. 185., 110. (20.). Čím kto jest k Bohu lepší, tiem jest Bohu dluž- nější, neb mu dal více dobroty. Hus II. 70. Že otec, dlužni jsme mu milováním; Dlužni jsme mu poctivostí. Ib. I. 315. Nechciu býti d. věrú otci mému. Dal. 114. Nejsúc tiem zvláště dlužna; Týmž jsou děti jim (rodičům) dlužni. Št. — aby. Dlužen jest, aby obětoval. GR. — D. = povinnovaný. D. oběť bohóm. LS.