Zmýliti
Zmýliti, il, en, ení; zmylovati = omýliti, podvésti, irre machen o. führen, täuschen, trügen; smásti, verwirren; se = chybiti, fehlen, sich irren. — abs. Zmílí štěstí. V. Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky. Prov. Zmýlený (oklamaný). V. — co, koho. Naděje mne zmýlila. V., Pal. Děj. IV. 2. 438. Bůh jazyky jejich zmýlil (zmátl). Dal. Sklenice zmýlila, před synáčka jedu, před nevěstu medu. Sš. P. 155. Z-ly cestu a zblúdili do hôr. Dbš. Sl. pov. II. 24. — koho, se v čem: někoho v naději. V. V předsevzetí jeho nic ho nezmýlilo; z. se v radě, se v naději, V., Kom., se v počtu. Zmýlil se Mojžíš v očekávání svém. Sš. Sk. 82. Nesmí se ani v jednom slově z. Kld. II. 274. Jak se kdo zmýlí v slově při svém mluvení, nepodchytuj ho k jeho zahaňbení. Mor. Tč. — komu. Obává se, aby mu ne- zmýlilo. V. Zmýlilo mu. Sych. Z. si počet, sich verrechnen. — Sv. — čím. Jestliže jsi při tom naším psaním zmýlen, toť se jest stalo omylem písařským. Arch. V. 289. — se. Nedal se z., er Hess sich nicht aus der Fassung bringen. Dch. I starý tkáč někdy se zmýlí. Slez. Šd. Hleď, abys se nezmýlil (abys se nespálil). Prov. Přečasto se zmýlí, kdo se na pomoc lidskou bezpečí. Sych. — se kde: na cestě. Us. Velice se na tom zmýlil. V. Ten se na mně zmýlil a se špatnou se potázal. Us. Při Svatoplukovi arciť se z-li. Ddk. II. 407. — se čím: plavením se zmýlil. Pref.