Značiti
Značiti, il, en, ení, značovati = zname- nati, bezeichnen, zeichnen, markiren, kenn- zeichnen; brandmarken; vyobraziti, abzeich- nen, abbilden. — co. Už toho málo z.(znáti). Mor. Brt. Oko tvoje smútok značí. Čjk. 18. Čože to značí? Btt. Sp. 71. Jméno osobu značí a všechnu tu, jež v něm leží, podstatu. Sš. I. 160. Jména vévoda, kníže atd. z-la pouhé ouřadníky císařské. Pal. Děj. IV. 2. 51. Značí tedy spravedlnost' tuto veškeren- stvo a soujem všechněch ctností. Sš. Sk. 128. — čím (proč). Z. něco něčím na pa- mátku. Koll. Zrychlení značí se obecně písmenem g. Mj. 154. Úprava knihy značí se pěknou úhledností. Dch. Vz Z. co kde. — kde. Pták sa v povětří značił jak černý puntík. Na Zlinsku. Brt. Satan paľcom značí v knihe vaše mena. Kyt. 1876. 27. V Hebrejské řeči vítr a duch stejným slovem (ruach) značuje se; Tamto krok svůj všaký značil nebes znaky; Slovo druhé, íchórtjc, podlé protivy ve větách rozličných rozličné pojmy z. může. Sš. J. 50., Bs. 1., Sk. 48. — se, co komu. Hora se mi už značí (jeví). Us. Národ odspelý — starec sivovlasý, nemá tých údov čo mládec, ni krásy; už vrásky čela skončenosť mu značia, umdlený v duchu blíže k hrobu kráča. Čjk. 40. — se = jeviti se, ukazovati se, scházeti (o semenech), sich zeigen, offenbaren, aufgehen. Ta réž málo sa značí. Na mor. Val. Vck. — se jak. To se na jevě značí. Anth. I. 42. — Vz Z. co kde. — co zač, zu etwas stempeln. Dch. — že. Vylez na Tatru. Hora len pomaly — už sa tratia stromy, kosodrievä značí, že srne už na holi. Slov. Zátur.