1. Znak
1. Znak, adv. m. vznak z předl. vz a neužívaného nak = týl. — Z. = vznak, na hřbet, na zad, značky, rücklings, rückwärts, überrücks. Kůň se s ním z. do bahna pře- vrátil. V. Vůz byl hřbetem znak. Kom. V znak ležel. Pass. 495. A oni ihned v znak padnú. Hus I. 159. Znak s koně spadnouti. Troj. Upadl s stolice znak. Lom. Z. na zem ho položili. Har. Z. lehnouti. Vš. Mladého raka starý rak trestal, proč leze znak: ne- ukázal mu lépe jak; i lezou oba podnes tak. Horný. Znak leží liška. Jel. — S předl.: na znak = vznak, znak, rücklings. Na z. ležeti, spáti. V., Kom., D. Jeleňčok knísal rožkama na znak, aby mu to dieťa na ne položili, že ho bude hyntať. Dbš. Sl. pov. I. 235. Kdo na znak spí, na toho prý chodí můra. Us. Kšť. Dál ani na kleslých udržať sa ne- móže podešvách: v tom zpádá a v ryzém na znak roztáhne sa písku. Hol. 24. Tento na zem tvarou, tam ten hore na z. upádá. Hol. 115. — Z., u, m. = týl, der Nacken, das Genick. Znakem, na znak padnouti. Koníčky se potrhaly, mú panenku pokopaly. Pokopaly mi ju na znak, až ji všecky podkovy znáť. Pck. Ps. 43.