Znalý
Znalý = kdo se zná, kundig, kennend. Z., kudy zvěř chodívá. D. Znalý myslivec (který zná pravidla lovu, gerecht). Šp. Z. pešina (známá). Šml. I. 8. Rozdíl věku velmi znalý (patrný). Kká. Td. 66. — čeho: vůle boží, Štelc., věcí budoucích. Trip. — Er. (1650.). Lidé světa znalí; Lidských mravů neznalý, ohne Lebenserfahrung. Dch. Roz- ličných jazyků znalý. Us. Tč. Hraničili s Gothy písma z-lými. Šb. Lit. I. 25. Znalý běhu věcí politických. Ddk. II. 324. (305., 410., IV. 249., 229.). — Z. = co je znáti, kennbar, merklich. — kde. Přípisky, opravy a dodavky, kteréž v listině tak znalé (pa- trné) jsou. Ddk. III. 42. — komu: oku (patrný). Kká. K sl. j. 29.