Znamenati
Znamenati, znamenávati (zastr. zname- novati) = znamení činiti, zeichnen, bezeich- nen, marken, anmerken, mit Zeichen ver- sehen; pozorovati, porozumívati, merken, bemerken, wahrnehmen, beobachten, ver- spüren, inne werden, entdecken; vyzname- návati, smysl míti, bedeuten, bezeichnen, heissen, anzeigen; platným býti, viel heis- sen o. bedeuten, Werth haben. Jg., Ž. wit. 5. 7., 9. 14. — abs. Pokudž znamenati mohu. V. Tuto jest z. Kom. Tu vieru na všakú neděli zpievají na mši, aby lidé zna- menávali, co mají věřiti. Št. N. 13. 26. Znamenajte, co v tom kázaní praví. Št. Kn. š. 4. Aj již móžeš z., kterak každý člověk, což najviece miluje, to za boha má; Kteříž z-jí, kterak mnoho kúkole jest nasáto od ďábla v pšenici. Hus I. 66., II. 58. — co, koho: koně, ovce, dobytek, zločince, Us., nepořádek. D. Co to znamená? Br. Aniž časté znění uší dobré znamená. Kom. To hebrejské slovo znamená tajnou radu. Br. Ten muž mnoho znamená (má velikou váhu, vážnosť). Plk. Z. prádlo. Us. Kšá. Snadno pochopiti, co to asi znamená. Us. Dch. Hlavička ma bolí, srdečko vo mně hrá, ach beda, prebeda, čože to z-ná? Sl. ps. Šf. II. 85. Když sem k vám, má milá, chodíval, dycky sem chodníček znamenával. Sš. P. 259. Ta barva (bílá) znamená veselosť. Výb. II. 44. Příklad se vezme na bárce zname- nající náboženství. 1512. Mus. 1883. 364. Levice božie z-ná tento svět. Št. Kn. š. 22. Pěškové lid obecný znamenávají. Kšch. 50. Ó by to dobroděnstvie lidé znamenali, pil- nějé by přikázanie pána drželi; To kdyby člověk z-nal, rád by pomstu pro své hřiechy zde přijímal; Znamenajme nesmiernosť bo- žieho milosrdenstvie, a ihned příčina zúfal- ství přestane; Potok z-ná písmo starého zákona. Hus I. 59., 154., 294., III. 66. (II. 109., 279., III. 3.). Hřmí-li v únoru, zna- mená to mnohé nemoce; hřmí-li v březnu, znamená to úrodný rok; Jasné slunce na hromnice, mnoho sněhu jistě z-ná. Slez. Šd. Pán Bůh ho darmo neznamenal (zna- 326 menaného se varuj). Hš. — co, se čím: hrudkou, Br., něco dskami, Vl. zř. 2., Zř. F. I. A. X. 4., koly. D. Z. brloh jezevčí větvičkami. Šp. Z. se, koho křížem, Us., Dch., Hdk. C. 57., Mž. 35., znamením kříže. Us. Tč. Bod z. písmenem. Jd. Náslovné q znamená se přídešníkem. Ndr. Kometa svým ukázáním zlé věci z-la zemi české. Let. 8. Ve tváři od měšťanů mnohou brázdou (jest) z-nán. Hdk. Vešken svět móž těmi všemi polmi v šachovnici z-nán býti. Kšch. 9. Svátosť svým vidovým podobenstvím zna- menává duchovní nevidomú milosť. Št. N. 322. 24. — co kde. Změnu v povětří na svých raněných údech z. Sych. Z. hnutí v lidu. Kram. Ptáka v povětří dalekohle- dem z. Místa v knize tužkou z. Us. Zna- menavše (zpozorovavše) některé různice mezi pány. Zř. F. I. A. X. Z. pří někom nedbalosť, patrné bezpráví. J. tr. Znamená se mezi nimi jakási vlažnosť. Kram. Z. v nitru svém hlas. Vlč. Každá tužba jeho plamenná rydlem se mi v srdci znamená. Sš. Bs. 175. Z. je (dobytek) na ocase. Dh. Jir. I to na něm znamenají. Kat. 348. A z-nav v odpovědi. ..; Drástku neb mrvu v ciziem oku z-ná a v svém nevidí prkna. Hus II. 58., III. 140. Dary božie v sobě znamenávaje. Št. — čeho. Znamenaj té nemilosti, jiež měl ten lid tehdy dosti, ež když světí píti chtiechu, vodice jim nepře- jiechu. Výb. II. 11. a. Ani také skutkóv svých ruk z-jú, co jimi proti Bohu páší. Hus I. 127. Obyčejnější vazba je: Z. co. — odkud. Meze se všech stran z. Kom. Jan dvoji jistotu výroku Páně se své strany z. hodlá. Sš. J. 48. Protož že na však den řiekáme ji (vieru), znamenajme z nie asa něco. Št. Kn. š. 16. Také by z-li z těch deseti příčin napřed popsaných, že mají naj- prv Boha poslúchali; Z něhož (čtenie) smy z-li velikú snažnosť syna božieho. Hus I 59., III. 175. --skrze co. Skrze to slovo znamená se duch sv.; Skrze slepé znají se ti, kteříž z hlúposti hřešie; Starého hřieš- níka z-nal skrze oslici a mladého skrze oslíka; Světí doktorové, jenž se skrze rty z-jí ... Hus I. 315., II. 16., 126., III. 51. Již poznáno býti může, co se skrze ně zna- mená. Byl. — o čem. Pak o bližních zna- menejte. Št. O tom znamenej, že dvůj jest žalobník. Br. Znamenajte, staří mladí, o pót- kách a o sedáních. Rkk. 39. — kdy. Z. něco po účinku. Kat. 2939. Každý den z-naj pilně, kterak's podobna k Bohu; V ten čas nás blahoslavené .... z-nal. Hus III. 106., I. 136. Jasné slunce na sv. Urbana hojnosť dobrého vína z-ná. Slez. Šd. — jak. Místněji něco z. Dch. A jáť sem se do nich nenadál, by oni to tak pilně z-li (co se mluvilo). Arch. II. 433. Toj' dobře tu znamenáno, že ...; A tak, ktož neumie viece, ten po svátciech znamenaj, co má věřiti. Št. Kn. š. 3., 12. To jest znamenalo s lehka, že ... . Hus I. 175. Pilně něco z. Hus I. 282., II. 361., III. 121., 175. Když po skutciech z-náme, že . . . .; Chceme li ještě vedlé litery z., tehdy podobně řečeno jest o vzjití dne a přichýlení noci. Hus I. 385., III. 48. — se. Z-ná se nebezpečný běh člověčieho věku. Pasa. 6. To se zna- menáva očistenie; I co se to z-nává? BO., BN. -- že. Tu slušie z., že . . . Št. Kn. š. 16. Znamenajmež, že jiné jest sě před obra- zem klaněti a jiné jest to obrazu činiti; Z-najmež, že náš spasitel písmem sě bránil. Hus I. 75., II. 93. (I. 129.). To, že kněz učiní dietěti kříž na čele, znamenává, že se nemá styděti křížem pána svého. Št. N. 314. 10. — akkus. cum. inft. Protož zna- menej každého býti hostem u nás, kterýž v jiné zemi než v naši své sídlo má. Br. Zna- menal se býti mocného (mocným). Háj. Vz Akkusativ, Infinitiv.