Znamenati
Znamenati, probare, Ž. kl. 94. 9., atten- dere, 77. 1., signare. 4. 7. — co. Jeho moc znamenajíc. Št. Kn. š. 37. — čeho, strč. Gb. Ml. II. 111. — co kam. Kázal písaři svému to v akta znamenati. Výb. II. 507. — jak. A to po sobě móžem z. Št. Kn. š. 186. — v čem. Uhři jsou dávno v nestá- losti k pánům svým znamenáni. Bart. 310. — s inft. Znamenav při svém zdraví býti nedostatek, povolal . . . Háj. r. 1315.