Znášeti
Znášeti, el, en, ení = vznášeti, hinauf- tragen, emporheben. — co. Vítr znáší prach zhůru. Us. — koho odkud. To mne ze světa znáší (trápí). Koll. — co, se čím: křídly. Jel. Štít víry, jímž šípy nepřátel svých znáší a smítá. BR. II. 602. b. — kam. Aťby mi nebylo potřebie na dobré lidi té věci z. Arch. V. 346. — kam kde. U mna samého taká napred sa znášala vóľa. Hol. 15. Za nepokojů, když se lidé znášeli do kostela v Sumicích, sich und alles ihrige hineintragen. NB. Tč. 240. Vz Snésti.