Znáti
Znáti, znám (zastr. znaju), znej (zastr. znaj) znaje (íc), znal, án, ání; znávati. Z., zna z gna, skr.?nâ, řec. yvo (yi-yvá-óxo), lat. gno-tus, (g)novi, lit. žinoti, zend.^znâ, scire. Schl. Cf. Gb. v Listech filolog. 1883. 454., Bž. 197. — Z. = známosť někoho n. ně- čeho míti, kennen, Kenntniss von etwas haben; věděti, wissen; uměti, kennen; po- znávati, znamenati, erkennen, bemerken, merken, wahrnehmen; uznávati, anerken- nen; rozuměti něčemu, kennen, verstehen, ein Kenner sein; vyznávati, přiznávati se, gestehen, bekennen ; hlásiti se, sich melden, sich wozu bekennen. Jg. — abs. Kdo chce věděti a znáti, musíť se na to pilně ptáti. Us. Nebylo z., kudy šel. Us. Šd. Kamaráti, s vámi je len radosť býť, by vy znáte, jak sa sluší vínko píť. Ppk. II. 28. Pred naším sa domom lipa puká, kukačka v zelenom háji kuká; koľko mi rokov dáš, kým po- jedem na sobáš? povedz, keď znáš. Č. Čt. I. 132. Má věděti a z., co jest právo. Kol. 3. Mohúť z. (pověděti, angeben), co sě jim zdá. NB. Tč. 177. A tu z. sluší, odkud sobě ďábel k tomu příčinu vzal. BR. II. 15. Keby dali ešče raz vybirac, znala by ja, kemu mám ručku dac. Sboŕ. slov. pies. II. 1. 65. Jaká jest věc, dává z. konec. Šd. Ne- daje z., že se trápíš, tím nejlépe křivdu splatíš. Šd. — co, koho: rozdíly věcí, Kom., práva, Pr. měst., město, krajinu, lidi, sebe, Us., běh hvězd. Troj. Kdo tě nezná, koupil by tě a kdo zná, darmo by tě nevzal. Zlé znáti, není zle; ale zlé poznati a tak činiti, jest zlé D. Chudoba lichvy nezná. D. Nezná hanby jako pes. D. Nezná be ani ce. Prov. Dobrodiní znáti neumí (nevděčný). V. Z. co = věděti. V. Co mám, to znám ; Je to tuze znáť. Dch. Ten to zná (dobře tomu rozumí). Šg. Nezná mezí; Jak pak bych ho neznal? Us. Já jsem tak pla- kala, že jsem ani cesty neznala (neviděla). Us. Vk. Všude byl sníh, ani nebylo cesty z. Us. Šd. Znáš mužské pohlaví, když vás nejvíce milují, již lásku jinde slibují. Pís. slez. Šd. Pod javorom dievčina, kukulienku zaklína: Povedzže mi, ty to znáš, kedy pôjdem na sobáš? Btt. Sp. 166. Jedz (jez to), co znáš Hdž. Čít. 202. Najlepšie já sám znám sily svoje. Zbr. Lžd. 247. Jano náš, Jano náš, čiernu košeľu máš, kto ti ju operie, keď milej neznáš? Phld. IV. 465. Poďme, milá, k Dunaju, kde nás ľudia ne- znajú; Som bez mäsa, bez krve, nosím mäso a krev; mocný som ako lev a znám cestu, po ktorej žiaden neprejde (loď). Mt. S. I. 17., 134. Co obrazy znamenajú? či mě ony hříšnú znajú?; Dobře lude maju, keří tebe znaju, na mu (kušu) pravda je. Sš. P. 4., 541. Bože, Bože, jak to šumne, keď sa ľúbi po tajomne, keď to nezná otec matka, ani žiadna kamarátka; Bez daždíčka vädne kvet, bez Janíčka pustý svet; kebych znala k nemu cestu, letela bych k nemu hneď; Sadla na lávku, horce plakala: Bodaj bych ťa, švárny šohaj, nebola znala. Sl. spv. III. 93., IV. 135., 155. Hučí voda a s kämenä na kämeň sa roní: čo mladí tam hovorili, zná ľen Boh a oni Chlpk. Sp. 82. Když komora prázná (když už nic nemáš), sotvy tě viac kdo zná; Mám ťa znáť! Sl. ps. Šf. I. 96., II. 158. On dobře vůli boží znal. Dač. II. 2. Môj sa milý hnevá, ani nehovorí, či ho čerti znajú, za ktorou sa morí! Sb. slov. pies. II. 1. 34. Ver, my dievčatko tebe nedáme, lebo ťa my, šuhajíčku, ešte neznáme. 1b. II. 1. 62. Poněvadž jedno znáte (beken- nen), znajte i druhé, kterak se dílo; To znajíce vašich milostí prosíme. NB. Tč. 151. Dá z. moc svých hněvů ; Dej nám tvého syna z. Výb. II. 11., 23. Dám tu věc pánu z.; Aby práva uměli a znali. Arch. III. 392., IV. 445., Kol. 3. Sv. Jan apoštol, tenť jest znal milosť. Št. Kn. š. 34. Ti tři cesty z. pilno. Alx. Aby, kto chce múdrosti znáti, najprve od sebe počal; Jakož znal mě jest otec i já znáni otce; Znám ovce své; Ja- kož kto Boha zná, tak ho miluje; Ktož zná pravdu, má jí do smrti brániti. Hus II. 22., 165., 176., 368., III. 273. Z. štěstí své jest veliké štěstí. Tč. Prv než koho znáš, nechval, aniž haň jej. Exc. Lépe jest něco znáti, než mnoho míti. Lb., Šd. Lepšej dačo znať, nežli mnoho mať. Slov. Č. Čt. I. 2. Znej sebe samého a bude dobře. Sb. uč. Chceš-li Boha z., hleď mu podobným se státi. Šd. Tolik známe, co v paměti cho- váme. Tč. — čeho, šp. m.: co. Rk. — koho za co. Tebe za otce laskavého známe. Br. Nechci tě víc za kmotra z. Er. P. 91. b. Za pana ho znali. Er. P. 40. Povie jej : Ty matka! či by si neznala dakde dáko diovča mne za ženu? Dbš. Sl. pov. V. 22. — s inft. Tyto já znám býti božími služebníky. Výb. Znal (uměl) zpívati. Puch. Což ačkoliv jsem znal poněkud tak býti. Har. Znám se s to býti. Kom. Znáti se býti dlužnu odměnou. V. Chraň se ho, neb tajné tůčky zná osno- vati. Sych. Znám se býti člověkem. Mudr. Znali se býti skoupé. Mudr. Znám se býti chybným. Radila sa s každým, kto len co poradiť znal. Mt. S. I. 57. Ty znaj nepo- znať nehody! Č. Čt. II. 182. Statný len to je šuhaj, čo mrieť zná za blaho bratov. Ppk. II. 16. Zná jen odpouštěti. Vrch. Znají si ho vážiť a ceniť; Ty znáš člověku na- hnat strachu! Sá. (v Osv. I. 182., 177.). Ústa a v nich jazyk mám, chvála Bohu, vraveť znám. Hdž. Čít. 103. Šuhaj zná hrať na husľach. Ht. Sl. ml. 240. A že dobre dratovat znám, nuž si dobre i platit dám. Sl. spv. III. 91. Božství býti pohané znali. Sš. II. 47. Pes psovi najlepše zná blchy vyberať. Mt. S. I. 128. Neznal sa vykrútiť. Zátur. Znajíce ho k tomu hodného býti. 1529. Mus. 1880. 493. — se ke komu, k čemu kde (přiznati se; hlásiti se). K tomu se zná, že to učinil Sych. Bůh se k tako- vým ctitelům znáti nechce; Nechce se k nim znáti. Br. Z. se k dítěti, D., k listině, eine Urkunde anerkeunen. J. tr. Z. se k dluhu. Er., Vl. zř. 397. Jestližeby se k listu nebo kšaftu čímu znal, že jej má. Zř. F. I. E. XIII. A bude-li se k tomu před purkmi- strem z. Václ. XII. Znala se potají k no- vému učení. Vrch. Z. se k poplatnosti, Šmb. S. II. 271., k svým povinnostem. Pam. Val. Meziř. 195. K tomu se znám, neznám. NB. Tč. 52., 66., 185., Let. 21., Čr., Půh. I. 208. Nechce se k nám znáti. Us. Znáti se k svému dílu, k svému listu, k své pečeti, k svému slibu. Půh. II. 230., 147., 145., 62., 221., I. 313., 307., 203., 264., 258. Vždyť se k tobě znám. Er. P. 115. On toho lotra otázal, zná-li se k tomu ? I seznal se k tomu ke všemu. Arch. II. 23., V. 330. K čemu se kdo znáš, to slož, ostatek přísahou očisť. Pr. Znal se k slovuom mým, kteréž k němu žaluji, znáť mi se k věrnej pravdě. NB. Tč. 41. Šalda zná se k trhu a kúpení. NB. Tč. 259. Nezná se k půhonu (zapírá, že jej dostal). Půh. olom. 1412. Zhřešilať jsem, znám se k tomu. V. Znají se k vinnám; Aby se k vám jakožto k svým dítkám znal. BR. II, 82., 268., 635. a. Vždy se k matce spolné znej, Čechy s láskou objí- mej. Štulc. 198. — se na čem = rozuměti něčemu, etwas verstehen. Kteří se na tom znají. Jel. Znající se na čem, Sachverstän- diger. Er. — Výb. 11. 399., J. tr. — se na co (rozuměti čemu): na ženské, na mnohé věci, na obrazy. D. — co na koho. Já novinu na tebe znám. Sl. ps. 98. Ten za- střelený před nimi na ně znal. NB. Tč. 105. Tu jest též znal na ta dva, že jsta vinna. Arch. III. 37. Znáš na sě (ty hřiechy). Žvt. otc. 50. b. — koho, se v čem (komu) = rozuměti čemu, přiznati se. Znají se v své křehkosti. St. Z. se v karbanu, v hádání, v díle. D. Jáť se sám v tom dobře znám. Dal. Kdož se zná v rukojemstvie (= k němu) a tiem se bránie. Kn. rož. čl. 230., Bdl. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci provésti svědky. Tov. 37. — V., J. tr. V poměrech se z.; Zná se ve věci, er ist mit der Sache wohl vertraut, ve vědách. Dch. Ostýchavě, jakoby se měl z. v něja- kém zločinu, šáteček rozbalil. Kos. v Km. 1884. 710. Staří nehrubě v plavectví se znali. Sš. Sk. 192. Jakožf vás v tej vieře znaji. Smil. 44. Ve velkém se mistrovství znáš. Mst. v. 94. Mám ho vypraviti z dlu- hóv, v kterýchž se zná. Arch. II. 315., NB. Tč. 4. Zná-li se jí v tom, zná se v pravdě, pakli pří . . . NB. Tč. 21., 8. Že se jí ani v prvním ani v posledním nezná. Ib. Král se v tom dobře znaje. Dal. 84. Jáz sě v tom sám dobře znaju. Dal. Proto se v tom z. musí. Pravn. 66. Kromě že se v tom neznáte. Žk. 70. Známe se v našich hřiešiech. Pass. 253. Já se v tom znaji. Žvt. otc. 50. a Z. se někomu v něčem. Půh. I. 131., 174., 202., 211., 342., 385., II. 4., 58., 65. (v devíti kopách) 223., 319., 447., 550., 626. V veli- kej sě moci znáše; Město Gaza v svej tvr- dosti (pevnosti) sě znaje. Alx. V. v. 411., v. 2099. (HP. 10., 51.). Z. se v českém ja- zyku, jest prý špatné m. sběhlým býti v Češtině; z. se v čarování, šp. prý m.: uměti čarovati; ale káraná vazba jest dobra, sr. předcházející věty. — co, se z čeho (od- kud). Bez mučení se z krádeže známe (se k ní přiznáváme). Rad. zv. Z ní se přepo- divných skutků božích znáti učili. Parti. Někoho z ulice, něco z vlastní zkušenosti, z autopsie z. Us. Běhy života jejího známe v hrubých rysech z hovoru. Šml. I. 43. Bylo to z. z postavy, z řeči a přede vším z kroje. Sš. Sk. 191. Z. něco z příkladů ku své výstraze. 1617. Nezná se mu ze slibu. Půh. I. 382. Pokoru, z níž se k své nehodnosti znal. BR. II. 35. —jak. Z. něco s dostatek. Dch. Kdo nám potřeben, toho z paměti známe. Č. Znáti někoho jmé- nem. Chmel. I. 55. Cf. Z. koho čím. Známe vás až dobře, wir können sie nur zu gut! Dch. A já ho znám až do střev. Us. Věru, já ho dobře znám po vraném koníku. Er. P. 295. a. Já ho znám po hlase. Us. (Bůh) myšlienky i diela napred zná. Phld. IV. 522. Něco v hrubých rysech z. Šml. Vedlé něho z. bylo Petra Payna po prudkosti, Prokopa Velikého pak po způsobu netoliko kazatelském ale i velitelském. Pal. Děj. III. 3. 91. Bylina po vůni se zná. Byl. Dříve nežli se z ní narodil, znal předuložením máteř svou. Sš. J. 39. To vy sami dobře znáte. Výb. II. 31. A lidi znejte ne po řeči, ale po skutcích. Arch. II. 155. Uměnie mu- žové (adj) po pokoře zná sě. BO. A ti jsú všichni jednostajne znali pod přísahami; Chtěli mu to z. (vyznati) osobně; A ti jsú jednostajně v tato slova znali (bekennen). NB. Tč. 107., 288. Boha srdcem z.; Již (matku) máme věrú z.; Po těch kusiech, člověče, znaj, jsi-li Kristova ovce; Po ovoci máme je znáti. Hus I. 1., 16., II. 225., 295. Z. víno po octě. Č. Z. koho po klobouku, po chůzi, vlka po rounu n. po pazouřích, ptáčka po peří. Us. Člověk po řeči, bylina po vůni se zná. Prov. Známe pána po vý- ložkách. Č. Z. koho po srsti, po kůži (na- skrz kůži. Vz Znání). Č. Z. něco podlé něčeho. Us. — oč. Václav se nezná Matě- jovi o ty škody. Půh. II. 448. — Dáti znáti komu. o čem, co na kom, v čem (čím). Aby- chom bez meškání jim do krajin o tom znáti dali. Ottersd. Nedal to na sobě z. Us., Mt. S. I. 108., Sš. P. 410. Králevičovi ani znať nedal o sebe (= sobě), kde mu zmiz- nul. Dbš. Sl. pov. VIII. 27. Jestližeby vě- řitel dal rukojmí napřed půl léta věděti, tehdy ten má to jiným rukojmím také dáti znáti. Zř. F. I. R. VII. Nedal na sobě znáti (Tajil). V. Dal se o tom znáti, er gab zu verstehen. Sych. Dal mu to znáti listem. Mus. — komu jak. Aby mu to vůči znal (ins Gesicht sagen). Zříz. F. I. W. IX. — o kom, o čem (věděti). Známe o její kráse. Sl. ps. Stará Ťapa o tom znala. Mt. S. I. 95. Tám o vás nechcú znať. Phld. IV. 275. Tam spolu bývali, rodiče o nich neznali. Mus. Sotva bylo v včelníku znáti (co zna- menati). Rozml. o vč. — co, se komu. Vz Z. se k čemu. Koníčky sa potrhaly, moju milú pokopaly, pokopaly ju velice, bylo jí znáť podkovice. Pck. Ps. 24. Znal mi, žes dal 14 zl. NB. Tč. 4. Poňvadž se jí nezná, má jí práv býti na podsudku. Půh. I. 201. Tu jsem na něm potřebovala, aby mi to znal a on nechtěl mi toho z. Půh. II. 219. — kde. Bylo to na něm z. Us. Dch., Šml. Zná tam každou louži. Šml. Náš parlament je výborný, verte mi, bo my známe, čo nik nezná na zemi. Ppk. II. 25. Znají ho tu jako červeného psa (velmi do- bře). Us. Bda. Chceme my sa, chceme, ale potajemně, neznaj sa, děvčico, mezi ludma ke mně. Sš. P. 237. Medzi veľa ľuďmi ne- budú nás znáti. Slov. ps. On v domě vše zná. Us. V tom se jí zná před právem. NB. Tč. 215., 283. Znají Boha jinak v nebesiech světí, jinak zde světí, jinak chytří . . . Hus I. 385. — co, se do koho, do čeho. Otec tvoj znal sa z tuha do toho, čím je pocti- vosť. Phld. IV. 13. A znaje se do přírod- ních sil. Sš. Sk. 96. Fariseové znajíce se do znamení povětrnosti, do znaku času z. se nechtějí. Sš. L. 130. Do někoho se z. Šml. Neb to do něho znám, že... 1496. — čím, kým. Jestli se znáš vinným, vlastním buď sám sobě soudcem. Kom. D. 17. Tohoť jsme zatajiti nemohli, než abychom to psaním svým tobě z. dali. Dač. I.128. Měštěné z Hustopeč listem znají, že Šebor vždy byl v držení toho zboží. Půh. II. 348. Z. ně- koho bludným. Výb. II. 216. Díťátkem ho znali (=jako dítě). 15. stol. Jehož božím synem známy. Kat. 2200. Bradou dává se z. kozel a lidé moudrou mluvou. Č. — co jak dlouho. To dávno dobre znajú. Zátur. Znám ho od 30 let. Svěd. — proč. Neznali se naši pacholci zlosti (měli velikou zlosť). Sá. — s kým. Hospodář i ti všichni, kteříž s ním znali (svědčili), tak pravili, že Hošek ničím tu povinen nenie. NB. Tč. 107. — kdy. Pak co v přítomnosti toho z. budú (vypovídati), to bude moc jmieti podlé práva. NB. Tč. — kam. Až po židovský krchov jsem na ní nic neznala (nepozorovala). Us. — se. My se dobře známe. Us. Poněvadž se znáš, žes prchlivý. Dch. Znám se již člověka toho, že ten čas můj se blíží. Arch. I. 75. A on řekl: A já se znám (přiznávám se), že jsem řekl. Arch. I. 179., IV. 370. Se vinného rád znaje. Vš. 108. Múdřie vědie, coj' milosť dobrá; a tak vědie, že se znají, že v plně nevědie jejie dobroty. Št. Kn. š. 33. S (es) e se, známe se (znám tvůj záměr). Lb. Známe se, býváš tu každý jarmark. Lb. Znají se jak zloději v trhu. Prov. Stran pří- sloví vz Znání. — se komu. Bohu svému my sě známy. Výb. II. 9. 26. — že. Známe to, že zdraví všem jest milé. Byl. — Jel., Zř. F. I. A. X. 5. On zná, že mají chalupu, chybně prý vo.: on ví. Ale znáti ve smyslu věděti užíval V. a jiní, vz nahoře. Znej, že mnoho od něho máš. Dch. Ti znají, že Jiřík byl u nich na dědině a jednu kopu vzal. NB. Tč. 22., 108. Ten praví a tak zná, že nepomní. Půh. II. 347.