Znáti
Znáti Cf. Mkl. Etym. 401. a. Z. v dia- lektech. Vz List. fil. 1892. 283. — co. Ten to zná. Z. čáry. Bl. Ps. 59. Mnozí artikulů neznali. Bart. 135. Znej samého sebe. Výb. II. 1666. — se. To se zná! Es e se, známe se (ty mne neošidíš). Us. Rgl. Ež se máme z. že ... Št. Kn. š. 187. — jak. Skrze žábu nám (to) dává z. Ezp. 313. Znají po řeči lidé, z kteréhož jest kdo královstvie. Št. Kn. š. 111. — o čem. Nazdal se, že o všet- kom doma zná. Sb. sl. ps. II. 1. 139. — co do koho. Bludy které do nich známe. Krnd. 121. — se proč. On sebe hněvy neznaje. Marg. v. 116. Vyjel osobně k králi o veliké potřeby, ježto listem neslušelo toho z. Let. 113. — že. Znám se, že ne- mohu toho vypraviti. Št. Kn. š. 72.