Zněměti
Zněměti, ějí, měj, ěl, ění, stumm werden, verstummen. — abs. Uši ohluchly, ústa z-ly. Sldk. 341. Zacheus neprodléval vrácením, jako mnozí prodlévají až do smrti a zněmějíce mukají, chtiece rozkázati, ano jim neroz- umějí. Hus II. 414. Všetko je ináč! Už aj vy poeti zanechali ste naše vonné kraje: darmo z kapradia bájny balzam vlaje, darmo mušička svatojanská svieti. Vily, Rusalky znemely, znemely, les je len na to, aby dával dreva; už viac hymnami listie neševelí, už ani riava pieseň nezaspieva, temno a pusto! Bieda len a hrôza, skončena báseň — počala sa próza! Vaj. Tat. a mor. 105. — čím. Jakous tísní zněměl. Kká. Td. 103. — kde. Ty hlasy zněmějí na tvém hrobě; Jich pláč v tom kraji nikdy nezněmí. Tč. exc.