1. Zníti
1. Zníti (zněti, Plk.), zním, 3. os. pl. zní a znějí, zni a zněj, zněme, zněl, ění; zní- vati, klingen, tönen, schallen, sausen, gäl- len, hallen; smysl míti, Sinn haben, lauten. Jg. Vz ě. Znějí (3. os. pl.): V., Br., Kom., D. Z. ze zvníti, stb. zvbn?ti. Ht., Gb. Hl. 111., 125., Bž. 193., 194., Ht. Sl. ml. 129. Koř. jest zven-; strb. zvbn?ti zvBnja,. V če- štině ztrátou samohlásky kořenné vzniklo zvnieti; skupina zvn- byla nesnadna, proto staly se tu změny hláskové a za zvn- jest pak vzn- a zn-. Sr. Stvieti a Listy filol. 1880. 300. Praes. vzňu, vzníš, pl. 3. vznie, odchylkou podlé III. 1. vznějú; imperat. vzni, pl. vznite, odchylkou -ěte; partc. vzně, vznice-, odchylkou podlé III. 1. vznějúc-; vzněl.Gb. v Listech filolog. 1884. 467. Vz tam více. — abs. Jak zní pravidlo? Us. Ozon (zvuk) pochodí od zneť tak, jako ohon od hnať. Č. Čt. II. 42. Odpověď zněla. Vlč. Praví, že sě to tak před ním dalo, jakož list zní. NB. Tč. Tak daleko, jakož muož hlas zníti. Hus III. 187. Zní zvon, Us., harfa, Br., válka. Jel. Mandat zněl. Skl. I. 29. — co. Dobre sa tehdy milé vy hrdinské prospevy majte: má už len truchlil zneť bude umka peseň. Hol. 372. — kde (komu jak). Zní mi v uších. D., Ros. Jiné slovo v ústech kupců neznělo nežli Kandia. Har. Slova Platonova v latinském jazyku takto znějí. V. V uších mu zněla hudba. Us. Písně v duši zní mi. Us. Ta slova zněla jí Neustále v uších. Osv. I. 180. V hlubokých hvozdech zní rohu veselý ples; Za zdí zněly dva rtové v polibek; Nápěv dlouhým echem v skalách zněl. Vrch. Zní mu z toho v uších. Dch. V řeckém textu sličněji věta zní. Sš. J. 50. Peko Ilič! zní to náhle v davu. Kká. Sl. j. 159. Hlas mne silne v ušách jeho znel, jako prúdy hrčácé; Od slávíčka plynul hlásek, v uchu ešte mi včul zní. Hol. 8., 355. Kteréžto mi- lostivé potvrzení ve všech artikulích, klau- zulích a punktích tako slovo od slova, jak se dole píše, zní. 1577. Tč. Mele, až člo- veku v ušiach znie. Zátur. Zní-li komu v uchu, táže se druhého, ve kterém mu zní. Uhodne-li, že v pravém, je pro něho zlá novina, pakli v levém, dobrá. Nebo: uhodne-li, mluví lidé o něm pravdu, pakli neuhodne, mluví lež. Mor. Vck. Zní-li člo- věku v pravém uchu, mluví lidé o něm pravdu, pakli v levém, pomlouvají ho. Us. — kam (komu odkud). Do uší zníti. Dch. Z kostelíka v šírou dál zní zpěv. Osv. VI. 220. Různé řeči zněly k mému uchu. Vrch. — kam. Zní mi to vždy v ucho. Jel. — jak. To zní v tento rozum. Vyzn. Zákon zní v ten smysl. J. tr. To dobře, zle zní, D., Šm.; jednostejně z. V. Tak, jakž v sobě zní artikul. Václ. XX. Ta slova takto zní. Ros. Slova ta znějí docela jinak. Nz. Zprávy o tom znějí velmi zmateně. Lpř. Děj. I. 191. Hlas jeho zněl měkce, trpce, posměšně, la- skavě. Hrts. V útok znějí fanfáry. Nrd. Papíry na jméno znějící. Kaizl. 219. Prečo tak temno znejete vy struny ľúbej gytary? Čjk. 56. Tu v krik ona, že len tak okolite znelo: Mne pokoj dajte (ertönte es Ringsum). Phld. V. 62. Jeho hlas zněl pláčem anděla i vzdorem ďábla; Jeho Hlas zněl mohutně; Hudba proudem slavnostního hymnu zněla; Zpěv ten otců zazněl řečí. Vrch. Každá zvučka musí svým přirozeným hlasem zníti; Ten ton zní plně. Zv. Přír. kn. I. 2., II. 4. Zní ozvěnou to v horách ; Děsně zní (vo- lání) jak ďábelským to sborem. Kká. K sl. j. 27., 178. Oj, jasným zvukem zni plesným ťukem již číše o číši. Čch. Bs. 157. O sebe ty číše třeskem znějí (při připíjeni). Čch. Mch. 27. Píseň zněla pláčem, zněla smíchem. Čch. L. k. 10. V taký smysl zní pastýřský list. Sb. vel. I. 43. List v tato slova zně- jící. NB. Tč. 85. Milým zněly prúdy hrčá- ním. Hol. 7. I (písmeno i) svou moc tratí a za konsonant zní. Bl. Gr. 11. —při čem. Housle neznějí dobře při troubě. D. — k čemu To k tomu nezní. D. — o kom, o čem. Zní o tobě obecná pověsť. Troj. Vy, ktorí najviac o volnosti zniete, sami ste biedni otroci. Hrbň. Rkp. — komu. Bohu zni můj zpěv. Jg. A také proto, že listové vám zní. Arch. III. 19. — čím, kým. Svatyně zpěvem zněla. Jg. Vše chvá- lami znělo. Lom. Hlasem velkým zapěl, až tím skály zněly ; Celý hrad zněl křikem; Stráň zpěvem zněla. Vrch. Vysoké lúčiny znely trávnicemi. Phld. III. 1. 5. Zní ko- pec, zní spevmi údol. Hol. 426. Krále ple- sáním zněly. Č. 178. — nač. Kto zní na měď (znění činí). Aqu. Zápisy zněly na peníze obecně berné. Zř. F. I. S. XXXII. Emisse bude z. na dva milliony = vydáno bude za 2 milliony akcií. Us. Listina zní na 100 zl. Šim. 94. — odkud (kam). Zněly stromy od koruny po kořen, až v srdce hor. Kká. Š. 80. Žalosť zní z úst jemu jako hrana. Sš. Bs. 192. Z vůkolních dvorů zní psů vytí. Mcha. Svědomie od fojta znějící. NB. Tč. 167. Jáť jsem ten hlas s nebe znějící slyšel. BR. II. 15. b. S retů povzdech zní; S kůru žalmy znějí; Z dálky zněla píseň reky. Vrch. Z Plzně smutné zvony zněly, jak by jimi zvonil žel. Štulc. I. 179. — kudy. Kroky zněly slují; Větrem smích zněl šílený; Hluk ten noční tišinou zní velebně; Rány zněly tichým hvozdem. Vrch. Jich nápev zněl hlbokými kotlinami. Phld. III. 1. 5. Tichem zní šelest. Kká. Náramné po všech naporad zňá brinkoty výhňách. Hol. 19. Pověst zněla po mnoho zemích. Dač. I. 63. — kdy. Teď hudba sladší nežli za dne zní. Shakesp. Tč. V noci hlas zní šeptem za dveřejí. Kká. K sl. j. 234. — jak dlouho. Z dávna zní mu v paměť jako v báji otcův hlas. Kká. K sl. j. 151. Po mnohé věky znělo Europou jen jedno heslo. Vlč. — proč. či jak výraz pro vyvýšenost města Jerusalema zní. Sš. Sk. 95.