dn
dn vyslovuje se jako ďň, ná sleduj e-li i, í n. pra ej otova n á samohláska: padni (paďni), chodník (chodník), snadně. Vz Gb. II. ml. 1. 402. — dn změněno v nn v Trenčansku: hlanný (hladný), ve-nne (ve dne). Pastr., (lb. II. ml. I. 4CG. Z dn ort sni o d: lilenúti m. hlednúti, panúti m. padnuti; hony m. liodjiý, dial. G b. H. ml. I. 410. Sence m. sednice, j ono m. jedno atd. Vz Dšk. Jih č. I. 10. Místo dn v Liburči na Slov. slyší se pouhé n: nu (dnu), núka (dnuka), ena (jedna), enať (jed- nati)? Phľd. 1893. 300. 3Ö7. — V d n a nd je d vsuto: kalafunda, lilodnout atd. Vz Dšk. Jihč. I. 16.