Zob
Zob, u, m. = ptačí (slepičí) potrava, zrní, das Körner-, Streu-, Schütt-, Vogel-, Schna- bel-, Taubenfutter, Hühnerfutter. To se ptá- kům k zobu prosypá. V. Slepicím zobu na- sypati. Reš. Kuří, slepičí zob. Budiž krkav- cům za zob. Prov. Ani káněti na zob ne- hodí se (za nic nestojí). Ehr. 243. Ptáka klamávají zobem a člověka slovem (sliby). Brt. S. 4. Vtáky, co zrno zobajú (zob za pokrm majú), opatrené sú zogony, kde sä im ten zob umäkuší prý, lešby do žalúdka im prešiol. Hdž. Čít. 177. Študentský z., Stu- dentenfutter; dělový z., Kanonenfutter. Dch. Mají tam dobrý z. (jídlo), etwas für den Schnabel. Ros. Krkavec (krkáň, vrána) v létě maje všude dosti zobu, když uvidí dobytčí trus, oškliví si jej volaje: Be, be, be; ale v zimě rád mu je mně, že našel: Koláč, koláč. Brt. L. N. II. 18. — Z. ptačí, rostlina, ligustrum, die Raiuweide, der Zaun- riegel, Hartriegel Bobule ptačího zobu, od- var z bobulí ptačího zobu. Šp., D. —Žlutý zob, bodlavá vrbka, hippopha? rhamnoides, der Sand-, Weiden-, Steckdorn. D. — Z. ptačí = ovoce (peckovité) od ptákův ozo- bané. Vyber si ptačí zoby, ty jsou nej- sladší. U Kr. Hrad. Kšť. — Z. = zobák, der Schnabel. Zobem pochytiti. Plk. Vz Zobák.