Zobák
Zobák, u, zobáček, čku, m., zobík, u = ptačí pysk, nosec, zob, klivák, der Schnabel. Dlask zobákem dlabe díry do dubu. Sych. — Z., zobec, zoban, ďob, ďobák, klofec, ťob, klubák, kluban, klubec, klvec, kluk, Šp., v již. Čech. šnobák. Kts. Z. silný, od ko- řene rovný, hákovitě zahnutý, od kořene hákovitý, zejkovaný (vroubkovaný), zahnutý, rovný, hranatý, slabý, krátký, dlouhý, tenký, oblý, slabě ohnutý, útlý, šídlovitý, s ostrým krajem, plochý, špičatý, se strany smáčknutý, kuželovitý, tlustý, měkký, tvrdý, na hřebene zahnutý, mírně klenutý, u kořenu měkký, lysou blánkou potažený, svalnatou koží po- krytý, trojhranný, hranatý, vysoký, ku předu súžený, napřed sploštělý a široký, hladký. Jhl. Kuřata mají zobáky otevřené, je jim horko. Slez. Šd. Činil se, co zobáček stačil. U Dobruš. Vk. Jest přísloví kratší než zo- báček ptačí. Km. Každý pták zpívá píseň, kterou má v z-ku (každý jedna po svém rozumu;. U Žamb. Dbv. Sluší mu to jako huse bez zobáku (nesluší) U Litomšle. Bda. Každý pták zpívá podlé svého zobáka. Mor. Tč. Malý ptáček mívá křiklavý zobáček. Vz Zobáčik. Bž. — Chtěl něco na zobák (jísti). Us. Dch. Všude musíš míť ten zobák (do všeho se plésť). Dhn. Rok má dlouhý zobák. Prov. Šd., Tč. Z. konvice (huba, pysk). Us. Z, lodi, der Schiffschnabel. Z. = válečný stroj obranný. NA. III. 89. Slémě z-ku, die Firste des Schnabels. Nz. — Z , a, m. = mlsoun, der Näscher; chytrák. U Olom. Sd. U Jindř. Hrad. Vlk.