Zoban
Zoban, u, m., vz Zobák. Ve Slez. a již. Mor. ďoban. Šd. — Z. v bot. = ďob, ťob, rostrum, der Schnabel; protah obyč. cepný, zobanovitý, patrně dlouhý anebo takový díl na konci nějakéko údu nasazený ; tím názvem se znamená špička na víku mnohých mechů, prodloužená trubka kalichová na nažkách locik a hadíchmordů, stálá a prodloužená čnělka zelic, hořčic, lomikamenův. Rst. 525. — Z. = konec retorty, das Schwanzende, Pta. V lučbě = spojnice, der Vorstoss. Šp. Z., a, m., os. jm. Šd.