Zobati
Zobati, zobám a zobi, zobej a zob, al, án, ání; zobávati = klovati; zobaje jísti; jísti; se = klovati se; celovati se. Jg. — abs. Zobte, vece, moji Řeci (jezte). Alx. V. 1062. Již zráli hroznové a mohli se z. BO. — co, koho. Nezobej mne = neštípej mne. U Něm. Brodu. Brnt. Zobe jako holub všecko, co se předeň sype (slouží každému). Vlč. Pri potoku sedela, na kačeny volala: Kač, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti jačmena. Neni som ja kačena, abych jačmen zobala, ale som ja devečka od Nového Mestečka. Sl. ps. II. 72. Cizí proso oháníš a tvé vrabci zobou. Č. M. Chce hvězdy z., trägt die Nase hoch. Us. Šd. (Alexandr) poče ten mák z. (jísti). Alx. V. v. 1059. (HP. 26.). Ten ho zobl (udeřil; napálil). Us. Kšť. Slepice zobají pšenici. Ros. — Sych., Br. Dobré kousky zobati (jísti). Ros. — co kde. Ptáci na humenci (obilí) zobou. BR. II. 513. Z-la tam jetelinku drobnú. Sš. P. 561. Žáci slívy ve škole zobí. Pass. — co čím: obilí zobákem. Kom. — kam (do čeho). Rk. — se jak. Tu se (ptáci) v sladkém lásky požívání (lásky požívajíce) zobají. Puch. — komu. Hej, Janko, lap ho, lap! Ak lapíš, dobre: zobni si; ak nie, nuž noštek utri si. Phld. V. 71. — po čem. Orel zobnul po kořisti. Dch. — s kým. Zobal jsi se slepicemi (říká se dí- těti, které má špičku nosu umazanou). Přer. Kd.