Zobraziti
Zobraziti, il, en, ení; zobrazovati, bild- lich darstellen, figuriren, abbilden, phan- tasiren. (Dk. P. 154.). Z. průměty tělesa, předměty stavitelské a strojnické. Šnd. Náv. k rýsov. 1., 18. — co kde. Skály v temnomodrém zrcadle zobrazují své líce. Č. Na něčem se z. 1324. Z tadiaľ na Vršatca skalné zabehneme temä, tam zobrazím, čo sme boli, snad aj, čo budeme. Ppk. I. 187. Z. něco v duši. Kká. K sl. 209. V ní rydlem z-zil děje dánské. Čch. Dg. 84. 231. Zrcadlo, v němžto se zobrazoval svět. Vlč. Tužb. 64. — co čím. Z-vati uměle nitro své sochou, kresbou, malbou. Vlč. Tužb. 65. Tím mělo býti zobrazeno poslání Krista s 12 učedlníky. Ddk. Ví. 170. Vkusné postavy apoštolů jsou příhodnými barvami zrakům určitěji zobrazeny. Sb. vel. III. 35. Jeho tváří sebe zobrazil a zvěčnil řezbář Heinrich. Sb. vel. III. 35. Což oltářním obrazem krásně zobrazila dovedná ruka řezbářova. Ib. I. 67. Zobraziti půdorysem, nárysem, bokorysem krychli, jehlanec tří-, pěti-, šestiboký; Z. krychle šikmým prů- mětem. Šnd. Náv. k rýs. 13., 16. Jeden díl tělesa zobrazíme nárysem, druhý díl prů- řezem. Ib. Činy a city národní nejsilněji dojímají nás, jsou-li vlastní řečí (mateřskou) z-ny. Exc.