Zodpověděti
Zodpověděti, zodpovědíti, povím, po- věděl, děn, ění; zodpovídati = odpověděti nač, antworten, beantworten. — co, správně: odpovídati k čemu, nač. Vz Odpověděti a Brs. 274., Ht. Brs. 291., Pdg. I. 138., Rs. — co komu: otázky. Víd. nov. — zač = za to státi, práv býti, verbürgen, verantworten. D. — se z čeho = sich worüber verant- worten. My ze všeho se zodpovídáme. Sych. V tomto smyslu neříkáme dobře: zodpoví- dati co m.: zodpovídati zač, z čeho, spraviti se z čeho. Jg. Pastýř musí se z ovec svých z., lépe: počet vydati. Brt. By se z-li ze svého jednání. Sb. vel. III. 209.— se komu. Ty se mi zodpovíš, lépe: ty mi z toho odpovíš, se vyhradíš. Jg. — se komu z čeho: Bohu z činův. Ml. Cf. předcháze- jící. — se kdy. Prosil o laskavost', aby o jiném sjezdě mohl se z. Ddk. III. 282. — kde. Z. něco před svým svědomím. Hrts. — odkud. Pokusíme se z. některé otázky z pramenů moravských. Ddk. IV. 292. — jak. Vše mi to zodpovídej pochopitelně. Msn. Or. 136. To. těžko z. Ddk. IV. 209. Otázku tu dostatečně z-dal. Ddk. III. 228. — se čeho. On se toho (z toho) nezod- poví. U Rychn. Črk. — Vz nahoře.