Zoře
Zoře (zastr. zůře, zořie), e, f., zoř, i, f. = ranní záře, jitřenka, na Slov. zornička, aurora, die Morgenröthe. Výb. I. 525., 1073. 19., 1106. I, Dal., St. skl., Kat. Z. od zr (ve zříti. Gb. Hl. 146.). Zořie, zuořie, aurora. Bibl. Ráno v zorzie. Ž wit. 45. 6. Za jutra u pravé zoře by Čech sám sedm na tej hoře. Dal. Jir. 7. Zoře brává se ve strčes. v pluralu. Gb. v Listech filol. IX. 299. Ty si skoval zorzie, fabricatus es au- roram. Z. klem. 73. 16. Zoři ukázal jejie miesto. BO. A jakž brzo vznide zoře. Kat. 866. Vzcházie jako zořie, quasi aurora. BO. Červánková z. Osv. VI. 595. Nebudem ja viac vyzerať, či skoro vyndú zore. Mt. S. I. 29. Když zoře vzchodila, tu se panna narodila. Sv. Mař. v. 264. Hore, hore — už sú zore (vstávejte, už svítá)! Zátur. Zprostřechu hlas až před zoře. Alx. Slunce vzchodí v zoře. Alx. Jitřní zoře. D. Vz Zobuditi. Již zuořie vzchodí. BO. Jako světlo zuořie, když slunce vzchodí, bez oblakóv se stkví, a jako dštěm rodí se všeliké býlé z země. Bj. — Z., zastar. a na Slov. = den- nice, der Morgenstern. Troj. Ty jsi stvořil zorzyu. Z. wit. 73. 16. — Z. = večerní hudba vojenská, der Zapfenstreich, rus. D. — Vz Zora.