au
au psávalo se: au, a\v. Gb. H. ml. I. 251. Je střídnicí za starší ú: súd saud; za starší dvojslabičné -a-u: naučtež (ve verši); za cizí au: hauff. Ib. 254. — au (ou) se mění v aj, e j: Hüttenrauch hutrajch hutrejch; střhněm. goukel, strč. kajklíř, nč. kejklíř. Ib. 256. — Ve XIV. století se au počíná a drží se do r. 1849. Ib. 260., 261. Za au, ou bývá ú, uo: doufati diífati duoffati. Ib. 264. Hanákům jest tato dvojhl. protivná a proto vyslovují v cizích jm. ou: loudo, Hous, Houpt; za slov. val. pauk, paučina mají pók, póčina. Brt, 1). II. 14.—15. Cf. ib. 35.,' 45., 68. V Brnenskú, u Litovle, Konic a Jevíčka jí není. Vz ib. 164., 111.