Dno
Dno, a, dénko (dýnko), a, n., dénce, e, n. Dno, gt. pl. den. Der Boden (eines Gefässes). Dno malé, veliké, prohnuté, Šp., bečky, sklenice, u hrnce, lodi, jalové (v pivováre, ve vystíracím stoku položená prkna). Us. Do- brati se dna (vyprázdniti nádobu). Ros. Do dna vypiti. Když málo na dně, začíná ho- spodařiti. Jg. Dno vyraziti, vybiti, dáti, vsa- diti, vložiti, zaříznouti do zejku, složiti, oříznouti, svrtati, ohoblovati, přiřezati, vy- měřiti, vsaditi do zejku, naraziti až na zá- klad, skositi (na pokos sřezati, obřezati), očárkovati, orejsovati. Šp. Až do dna kon- vici vyvážil. Vz Opilec. Lb. Dno sopouchu. Kraterboden. Š. a Ž. — Dénko pod co, pod- kladka, Boden, Unterlage. — D. u čepce (zadní půle čepce). Us. — Dno moře (Meeres- grund), řeky. Dna řeky dosáhnouti, dosti- hnouti, dno řeky najíti. D. Na dně mořském. Prodati rybník se dny, s okrajky atd. Dsky. — Dno studnice, věže. Studně byla až do dna vyčerpána, Ml. — Dénko = přikrývka. D. u trouby; přikryti něco dénkem. Us. — Dno = spodek některé věci (ve smyslu pře- neseném). Propadni se na dno pekla. Dna neměti (= míry). Dna nemá (o lakomých a lakotných). Vz Nesyta. Lb. Věčnost' dna nemá. L. Jí, jakoby dna neměl. Vz Žrout. C. Na dne sedí. Vz Prodělání. Č. — Kat. 1847. Uzřels, ano mu již ve dně svítí (že ži- vota jeho na mále). Ivon. Tvé žádání dna nemá. Boč. — Na dno = na důl; na dně = na dole. Am Boden. Dolů ke dnu se nésti. V. Ke dnu, na dno padati. V. Dna nedo- padnouti. Kom. Na dně jest. Us. Do dna. Až do dna vyvážiti (vypiti). V. Město ze dna sbořiti. Troj. Pravdě na dno jíti. Šm. — D = půda, role. Vzdal jest mlýn se dnem. Mus. 1839. Na dnu svém každý kopati a sta- věti smí. Pr. — Vš., Apol., Pr. měst.