Zostřiti
Zostřiti, il, en, ení; zostřovati, zostří- vati = zaostřiti, přiostřiti, naostřiti, schär- fen, zuschärfen; zvětšiti, ztužiti, verschär- fen. V. — co: nůž, D., kosu, Us., zákon, Kom., mužnosť vojska. Haj. Z. pec (vhoditi do ní otep suchého ruští nebo tříštěk, když je málo vytopena a již se péci má). U Kr. Hrad. Kšť. Z. (zrychliti) kroky. Vrch. Čelo své proti němu zbírá, nos zostřuje. BR. II. 22. b. Částice ta zostřuje otázku. Sš. L. 177. Z. zrak. Vrch. Myth. I. 206. Prežehnať sa, z. zrak, vysúkať rukávy, plece k plecu! bo deň tu — potný, no deň slávy! Phld. III. 476. — kdy. Kosmas zostřil jenom výrazy při líčeni německé církve v Če- chách. Km. 1884. — co odkud. Z múdrých řečí zostříť vtip tvůj. Na mor. Tč. — co komu: trest, pokutu. Kom. — co čím. Příhodami lidé sobě rozum zostřují. Boč. Z. zákon proti něčemu novým opatřením. Lpř. Děj. I. 213. Tím zostřují se protivy společenské. Kaizl. 85. V rukou držívají práva městská i zřízení zemská, aby sobě jimi proti jiným jazyky zostřovali. Jir. Ves. č. 381. Prílišnosť lidské nepravosti právo milostivé přiesností zostřie. Vš. Jir. 289. — co kde. Schopnosť k cítění krásy, již všelikým způsobem bysme u sebe cho- vati a zostřovati měli. Koll. III. 319. — se. Vítr se zostřil. Us.