Zoufalosť
Zoufalosť, i, f., zoufalství, zoufalstvo. a, n. = stav zoufajícího; úplné pozbytí vší důvěry k Bohu, die Verzweiflung. Jg., MP. 84. Z-ství = nedostatek aneb odmítnutí všeliké důvěry v Boha. Pkt. Z. jest konečné hřiechu nekánie, tak že člověk konečně ne- želé hřiechóv; K z-stvie ji vedeš; Ale z-stvie je přemáhá, že nemohú pokorně žádati, aby jim bylo dáno. Hus II. 355., 99., 248. V zou- falosť upadnouti nad něčím. Chmel. Z-losť. Kom. Zoufalství. V. V z. něco učiniti. Vz Zoufalec. Z-ství světoborné. Ntr. VI. 251. Mě z-ství žralo. Kká. Td. 301. — Z-losť = ne- zbednosť, der Muthwille, die Ruchlosigkeit. V.