Zoufati
Zoufati (zastr. a na Slov. zúfati), zufá- váti = naději pouštěti, die Hoffnung auf- geben, verzweifeln. — abs. Kdo příliš doufá, často zoufá. Berg. Srdce jen nezoufej, ale v Boha doufej. Slez. Tč., Šd. Nezúfajme; 828* čo nás a kde čaká, tajemstvo je pre človeka. Zbr. Báj. 9. Núdzu máme, ale nezúfame. Hdž. Šlb. 22. Zle mi je, brat. No, my všetci nádejeme sa, ty tiež nezúfaj. Phld. IV. 527. Nezúfaj nikdy, šuhajko mladý, oko tvoje nech nesmúti. Čjk. 32. Nesluší žádnému z. D., Lb. Žádný neduh nemá zoufán býti (pass.). Vš. — kdy: v neštěstí. Vz Neštěstí. Ml., Sokol. V štěstí doufej, v neštěstí ne- zoufej. Prov. Tč., Bž. V bídě nezoufej, v Boha doufej. Mudr. 12. — nad čím, nad kým. Ojíř, St. skl., Lk. Z. nad milostí boží. D., Mž. 18. Zúfal by nad tak velikú studnicí milosrdenství? Hus I. 295. — o čem. Jel., Chč. 383. O vysvobození svém z. musejí. Vrat. 175. O jejie zdravie zúfali. GR. O ni- žádném nemáme z., dokud božie hovění vede ku pokánie. Hus II. 271. Z. o odpuštění hříchů, V., o nemocném. Ml. — sobě. Sych. — se čeho, koho: Boha. — proč Poku- šením kto chtie z., kteréž buď, zle činie. Hus I. 377. Protož nezufávej nižádný pro hřiechy. Chč. 613., Št. Kn. š. 30. — do koho. Přepustil Hospodin nemoc na to dietě i zúfáno jest do něho (pochybovalo se o něm, desperatus est). Bj.