3. Do
3. Do, předložka s genitivem. Určuje směr k cíli na otázku, kam?' In, nach hinein, an; bis, bis in, bis zu, bis auf. Užívá se jí: I. místně. 1. O místě, do kterého pohyb se děje, které jest cílem pohybu (= s akkus.; protiva: z). — a) Činem hmotným. Vojsko vtrhlo do měst judských; Vešli do síně. Br. Do komnaty šedši. Kat. 951. Dopravil tělo do Benátek. Do Alexandře se brachu. Kat. 76. Dostaneme se do ulice. Kom. Lab. 26. Do sedla dosedl. Vrat. 69. Kněz chtě do Polan jíti. Dal 43. 2. Do vsi jsme dojeli. Vrat. 40. — b) Činem pomyslným. Ten chasník jí padl do oka. Poh. 179. Do očí tak, krom očí jinak. Us. Když do většího rozumu přišel. Poh. 585. Odejdu do práce. Poh. II. 209. Ty věci do potazu vzaty. Žer. Záp. II. 150. Do zalíbení si koho vzíti. Poh. 655. — 2. O místě, až ku kterému se co rozprostraňuje, až po které co sahá (= po; protiva: od). Sníh ležel místy do kolenou. V. Od země do nebes dosáhal. Pass. Boleslav Polany pobi, země do Krakova doby. Dal. Chtěli vzdělati věži až do nebe. Št. N. 255. Zídka vzvýši do pasu. Pref. 360. Králová ot počátku do konce všecko povědě. Kat. 436. Len do kolen, ko- nopi po uši. Č. — 3. O způsobě (= v s akkus. ). Sedlák musel haluze porubati, do otépek svázati. Poh. 611. Postavíte se všichni do řady. Poh. II. 217. — II. Časově. 1. Vytýká se cíl, až po který se co děje, kterým se co končí. Chci tě milovati do smrti. V. Do noci dělati. Us. Od mladosti až do stáří. Us Do devíti hodin předly. Har. Svíčky netřeba než do dne. Č. Bylo bojováno až do noci. Troj. 407. Protáhlo se to až do pěti hodin. Žer. Záp. III. 104. Vlk slíbil do smrti masa ne- jiesti. Anth. I. 105. — 2. 0 době, během které se co vykoná aneb i opětuje. Všichni do roka zemřeli (během roku). Jg. Do dvou neděl má mu dosti učiněno býti. Vš. 2. Dvakrát do téhodne. Us. Do téhodne chová jeho. Výb. I. 201. Čiňte to jednú do roka, Št. N. 325. Postí se dvakráte do téhodne. Št. N. 282. Do 14 dní musí býti všecko hotovo. Poh. TI. 126. — Pozn. Střídnou předložkou bývá v též příčině za s akkus. — Ve spojeni s pří- slovkami číselnými klade se též doba, během
které se děj opětuje, do pouhého genitivu.
To také v obyčeji měl, že vždy jednú dne
jedl. Pass. 614. Dvakrát léta ktvů osenie.
Výb. I. 1107. — 3. Znamená dobu, kterou
se co obmezuje. Smlouva do několik let uči-
něna jest (na několik let). V. Do života (pokud
by žil) mu dal. Jg. Do dne a do roka.
Svěd. Štípají komáři do času. Č. Do času
mlčím. Št. N. 204. Nepřijde-li do dne a do
roka. Poh. 153. Ješto je bylo do slibu do-
brovolné, to po slibu bude z dluhu. Št. N.
303. — 4. S čísly řadovými vytýká se čas, po
který se co děje. Do třetího dne uhoditi ne-
mohl k vojsku (po tři dni). Mudr. — III. O počtě přibližném, když se činem při- bližným počet věcí vytýká, až po kterou mezi na nejvýše jde, které nepřesahuje. Zhynulo tam do tisíce mužů; Padlo do 800 mužů. Br. Zbito jest do dvamecítma set lidu. V. Zemřelo lidu do 300000. V. Tím způsobeni do několika set tolarů za hodinu vytisknouti se může. Har. I. 3. Do tisíce lodí měli. Har. I. 284. Bylo jich v počtu do 300 osob. Žer. Záp. II. 55. — Pozn. Střídmými předlož- kami jsou v této příčině k s dat., na s akkus., s s akkus., za s akkus. — IV. Užíva se jí k vytčení stupně a míry děje slo- vesného, po kterou n. až kam se co děje, v kteréžto příčině zhusta moc slov příslo- večných do sebe má. Do vůle (do sytosti, do syta) se těch krmí najedl; Vyspal se do čer- vena; Do živého se mu dosáhlo. Jg. Do vůle se mu naposmívali. Hodují až do němoty do sebe cpajíce. Kom. Lab. 61. Do vůle se na- pili. Har. II. 65. Letos je ovoce do pána Boha. Us. Raněn jest až do smrti. Výb. I. 524. Až do smrti ho probodl. Har. I. 164. Česali se až do krve. Kom. Lab. 84. Jez do syta a dělej do potu. Č. Sladkého do syta se nenajíš. C. Tu zemi do ostatka zkazie. Arch. I. 9. Kvítečky opadly do lístečka je- dnoho. Sš. Pís. 196. Najedli se do chuti. Pov. 113. — V. O směru a vztahu. — 1. Ve spo- jení se slovesem Býti na označenou činnosti, ku které kdo chuť a náklonnosť má. Jest mi do smíchu. Není mi do tance, do žertu. Jg. Mužóm do smiecha nebieše. Dal. 89. Vám je do smíchu, ale nám pohříchu. C. Člověk i do rady i do zvády. Jg. Již mi nebude do spanie. St. skl. I. 120. — 2. Ve spojení slo- vesa býti na označenou předmětu, s nímž komu činiti jest, jenž se koho týká. Což mi do kroje? Jg. Jemu do jiných národů nic nebylo. Br. Co tobě do toho ? Kom. Lab. 67. Znamenaj, co je do nie. Výb. I. 73. Což jest do mé rady. Výb. I. 877. — Pozn. Střídnou předložkou bývá v tomto případě po s lok. — 3. Ve spojení se slovesy a adjektivy: vi- děti, míti, chtíti, nadáti se, doufati, stěžovati si, diviti se, líbí se mi, zdá se mi, jest; divno, zřejmo, zjevno jest atd. na označenou předmětu, ku kterému výrok se táhne. Hi- storia tyto tři povahy a vlastnosti do sebe míti musí (v sobě, na sobě). Koc. Co se vám do něho zdá (o něm)? Pass. Zřetelně to vi- díme do opilcův (na opilcích). Št. To se mi do nich nelíbí. Jg. To mi do něho nelibo bývá. Rad. zv. To jáz do něho vědě. Výb. I. 220. Žádného bludu do sebe nevím. Bl, 112. Nebyl bych se toho do vás nikdy nadál.
Žer. L. 51. Služebníci stěžují sobě do pánův
svých. Hos. 91. Všiu silú ufá do sebe. St.
skl. II. 28. Jiné naděje neměj do mne. Anth.
I. 1G5. Divi sě do tebe. Pass. 625. I toť je
do spravedlnosti, že jsou pod jejie jménem
všecky ctnosti. Št. Ń. 205. Co dobrého do
vás žáci ? Výb. I. 946. Divno mi do sestry
naší. Ctib. Hád. 10. Jest mně do tebe velice
lítostivé. Žer. Sn. 54. Zdali nenie zjevná
zlosť do závistného? Št. N. 121. — Pozn.
Střídnými předložkami bývají v tomto pří-
padě o s lok., na s lok. a v s akkus. —
4. Ve spojení se slovesy dáti se a pustiti
se na označenou děje nastupujícího. Dal se
do pláče, do smíchu, do křiku. Us. Kráva
dala se do střečku. Poh. 371. Císařová dala
se do stavení. Har. I. 120. Dejme se do
toho. Jen s chutí do toho. Pustil se do nás,
do práce. Us. — Pozn. Střídnou předložkou
bývá v tomto případě na s akkus. Dali se
na útěk. Dalo se na déšť. Us. (Vz Zk. Skl.
222. —225; Brt. v Listech filologických a pae-
dagogiekých II. 141. —145.; Mkl. S. 524. —
VI. „Do" ve složení s časoslovy zna-
mená a) směr děje „až někam", k cíli něja-
kému buď místnímu neb časovému. Dovezli
ho do Prahy. Us. Doleželi jsme se bílého
dne. Doseděl rána. Us. — b) Dosažení čeho
vůbec. Smrti se v tom domě dobydlíš. Ně-
kteří provazu se dokradou. Úřadu se do-
koupil. — c) Pouhé dokončení děje prostým
časoslovem vyjádřeného. S trpělivostí dočekal.
Dlužník dodržuje. Již dohospodařil. Hodiny
došly. Dobij mne. Již tu hru dohrejme.
Slunce svůj běh již dokonalo. Tn. Vz víc
Tn. str. 38. -43., 196; vz také Mkl. S. 204.
- Pozn. 1. Když se činnosť ne na celý
předmět, nýbrž jen na jistou čásť jeho táhne,
kterou k plností, k dokončení přivodí, pojí
se tato slovesa s gt., Zk., ale mor. Slováci
a Valaši nepojí jich vůbec s gt. vyjma časo-
slova zvratná. Brt. Vz Mtc. 1871. II. 86.;
1872. I. 5. Zlých časů jsme se dočkali. Velmi
bystře na kázání jich (mysl, srdce) dojímal.
— Slovesa pak s do složená, znamenají-li
pouze dokončení děje, pojí se s předmětným
akkusativem. Pšeničku jsme dožali. Už jsem
moje milé děti dochovala. Donésti novinku.
Věneček dovila. Dohnati krávu. Dodrati
kabát. Dočísti knihu. Dopiti kávu. Brt. — Pozn. 2. „Do" často vypuzuje staré „po". Co je po tom (do toho) ? Po těch dělnících nic není. (Do nich nic není). Co je nám po tobě (Co je nám do tebe?). Jv. — Pozn. 3„Do" místo „k" u Opavy a na vých.. Slov. (dle polštiny): do žida m. k židovi. Šb.