Do
Do-. — Do značí 1. že činnosť slovesná jde až ku předmětu dotýkajíc se ho: do- běhnouti, dohnati atd.; 2. dokončení děje: domlátiti, dosušiti; 3. příčinu pomyšlenou : dojíti spasení, dosíci, domysliti se; dopomoci; 4. výsledek, resultat dovršeného děje: do- volati se, doprositi se, dopsati se čeho; do- páliti koho. Předponu do- s předponami po-, pře-, před-, pro-, s-, u-, vz-, r-: udává a) místo, až kam: doprovoditi; b) prosté ukončení dle času: doporučiti, dopověděti; c) snahu: dopomoci; d) pleonast.: dozvěděti. Vz více v Jurs. 21., 26., 29., 30., 31. Cf. Do (Slov. I. 252. a: Do ve složení), Progr. olom. gymn. na rok 1875. str. 5. (Pk.), Brt. D. 167.