Zpětiti
Zpětiti, zpítiti, il, ěn, ění; zpětovati = zpět obrátiti, um-, zurückwenden. — co, koho. Z. potok. Sš. P. 478. Nikdo duši ne- zpětuje. Sš. L. 163. — co kam. Pán všady působení svoje zpětuje na vůli otcovu. Sš. J. 107. Kristus nás od cesty zátraty na cestu spásy navrátil a zpětil. Sš. L. 147. — co komu. Tím jim zpětuje žalobu, kterou proti němu vynášeli. Sš. J. 125. — kam kdy. Ovšem tím apoštolství nepozbylo práva . . ., co k tajemství přísluší, v okol- nostech proměněných na sebe z. Sš. Sk. 70. — se. Výb. I. 889. Zpětil se ženich (nevěstu opustil). Us. Vítr se zpětuje. Berg. Ti se byli z-li, nechtíce svoliti. Let. 162. Ale poznavše, že měli poslušní býti Roky- cany Bez výminky, z-li se zase. Pal. Děj. IV. 1. 268. — se proti čemu. Rač věděti, žeť sě papež byl zpětil proti tomu konci- lium a odvolal je. Arch. III. 9. — se komu. On se mu zpítil = nedodržel smlouvy. Us. Jndr.