Zpíciti
Zpíciti, il, en, ení. — co čím. Že zvý- šením stavu na gruntech Slavkových vodu zpíčil a poddaným škodu udělal (zurück- stauen machen). Žer. — se, zpěčovati se (ne : zpečovati se) = zpět se obraceti, nechtíti, zprotiviti se, zepříti se, sich weigern, wider- streben, sich sträuben, sich wider etwas steifen, Trotz bieten, sich auflehnen, sich empören, widerspänstig sein. Jg. Zpíčiti m. zpětčovati se od ,pata;, slov. pęta, na patu se stavěti, o ní se podpírati, nechtíti dále, zdráhati se. Šf. — abs. Nezpěčuj se. D. Ženich se zpíčil. Vz Zpětiti. — s inft. Zpěčoval se na království dosednouti. Sych. Nesouce zvěsť, že vojsko zpěčuje se podstoupiti bitvu. Ddk. II. 384. (III. 65., 259., VII. 88.). Kteří obrátiti se zpě- čovali. Sš. I. I. 113. Pan mincmejstr se toho zpěčoval učiniti. Dač. I. 119. — V., Ros , Kom., Br. — se čeho. A maje učiniti slib, toho se zpěčoval. Mus. Toho se zpěčoval a bránil. Jg. Pročež také nemohla se z. koruna česká dávky této. Ddk. II. 248. Petr zpě- čoval sě úcty sobě prokázané; Zarytci, jenž milosti boží zpěčují se. Sš. Sk. 125., I.104. Apol., Koc, Svěd., J. tr., Nz. — se čemu, komu. Žádný se jeho rozkazu nezpíčil. V. Tomuto novému vyzvání nemohl se Jindřich déle zpěčovati. Ddk. II. 118. — Ben., Jel, Br., Plác., J. tr. — se proti čemu, proti komu. Žádný se proti nim z. nesměl. V. Kterýžto zpěčil se proti ciesaři. Let. 101. Pakliby která obec proti tomu se zpiečila. Arch. I. 212. Tudy zpěčovali se proti apo- štolům. Sš. Sk. 164. Tvrdo jest proti ostnu se zpěčovati. Prov. — Jel., J. tr. — se komu v čem. Kom. V dávání cla. Plác. — J. tr., Nz. — kdy. Zpěčoval se z počátku ho přijmouti. Mus. 1880. 230. — se čím. Kterou radou a silou zpíčiti (protiviti, V.) se míníš. Ben. — se před čím. Tato vazba není doložena, tedy lépe: z. se čeho, čemu, proti čemu. — Vz Spěčiti se.