Doba
Doba. O strč. sklonění cf. Gb. Km. -a. 12. O pův. cf. Krok. 1895. 177. Jest d. proud, jenž plavce unáší neb metá v hloub, směr plavec neřídí; Velkými jež zove kronika, jsou ti, již pochopili dobu svou. Brah. 88. Jiná d., jiní pláci. Nár. list, 1890. č. 170. Ta doby kraloval Alexandr — těch časů. Zastaralé dle Bl. Gr. 170. — D. = vezdejší život. Znal-lis krále Kosta v Oyprskej zemi v době == za jeho živobytí. Kat, 1208. K tož ctie otce ama- téry, dává jim Bůh dvoje dary: prvý, že jest v duši spasen, druhý, že jest v době šťasten. Hrad. 99. a. - List. til. 1891, 01.