Zplakati
Zplakati, zplači, splači; zplakávati = počíti plakati, do pláče se dáti, in Thränen ausbrechen, zu weinen anfangen. — koho. Splaka (splakal) svého sestřence. Troj. — nad kým, nad čím. Zlob., Sych. Z. nad výdělkem (prodělati). Us. Dch., Kšť. Kdo by chudého nepřijal do domu, to prý by pán Ježíš nad tím zplakal. Bes. ml. Mráz dopravil nám vinohrady, že by člověk nad tím zplakal. Us. Šd. Kdyby ho matka viděla, z-la by nad ním. Šd. Uzřev město zplakal nad ním. Proch. Děj. bibl. II. 123. — proč: radostí. Us. Šd. — komu. Člověku srdce nad tím zplače. Němc. — jak. Žalostně z-la: Bodaj bych ťa, synečku, nebyla poznala. Čes. mor. ps. 123. Cf. Sš. P. 393. — kdy. Však on brzo zplače. Us. Šd.