Zplaněti
Zplaněti, ěl, ění, zplanívati = planým učiněnu býti, verwildern; špatným se státi, schlecht werden. V. — abs. Byla si, byla velmi drahá, již si z-la, zůsťaň zdráva. Koll. Zp. II. 289. Z-li pohané. Výb. I. 646. Hoch zplaněl (zdivočel). Šml. ve Světz. Duch jejich (lidí) zplaněl. Co uťatá ratolesť zplaníš. Sš. I. 29., 118. Od kořene prut zrostlý zplanie, když jeho neštěpují. Arch. III. 68. Urození zplaní- vají, když od dávna v chudobě budú, že jdú vókol s chaternými. Kšch. 13. — čím: strom neopatrováním zplaní. Byl. Naše mysl zahálčivostí jako zplaní. Byl. Obyčejem zlého zplaněl lid (zdivočel). Št. N. 308. 2. — kde. Křesťané pod tureckým jhem zplaněli. Před jeho očima rostl a zplaněl. Šml. V. 142. — jak. Bez něho zplanievají. Št.