Zplnomocniti
Zplnomocniti, il, ěn, ění; zplnomocňo- vati = plnou moc a vůli někomu dáti, be- vollmächtigen, Vollmacht geben, autorisiren. J. tr., Nz. — koho. Kom. — k čemu. Z těchto brevií zplnomocňuje biskupa On- dřeje k rozhřešení prelatů. Ddk. V 90. — aby.— čím: listem.— Dle Brs. 257. lépe: plnou moc dáti; ale slovo z. se tam ne- zamítá.