Zploditi
Zploditi, il, zen, ení; zplozovati = ze sebe ploditi, erzeugen, gebären; příčinu k povstání čemu dáti, hervorbringen, er- zeugen, produciren, erzielen. Jg. — co, koho: děti. V. Malá jiskra zplodí plamen veliký. Troj. Bázeň před císařem zplodila zradu. Ddk. IV. 87. Z. lež, in die Welt setzen. Nezplodíš lesu. BO. Kdo vlasť mi- luje, ľúbi istotne i tých, čo ho z-li. Phld. IV. 367. Aby palivo co nejvíce tepla zplo- zovalo. Kk. — Ros., Sych. — co k čemu. Zplodilo mne přirození k tomu. Jel. — co kam: dítě na svět z. Kom. — co, se kde. Něco v mysli z. V. Hneď zas nádej v bôl- nej duši zplodí. Kyt. 1876. 16. Vypravuje, že to pokání sedmero ovoce při nich zplo- dilo. BR. II. 605. — kdy. Buď česť i duchu svatému, posvětiteli našemu, že nás na křtu sv. zplodil, dítkami božími zvolil. Sš. P. 74. — odkud. Zplozuje se z toho doufání. Opsim. Co se z ní (Marie) kolivěk narodí, z ducha sv. se to zplodí. Sš. P. 735. Bůh otec nezbytně zplozuje ze sebe syna. MH. 12. Jenž zplozen jest ze semene Davidova podlé pleti či těla. Sš. 1. 20. -- koho s kým. S králem polským jediného syna splodila. Dač. I. 193. Svou švakrovou pojal a s ní Josefa zplodil. BR. II. 7. b. Po té královně Anně, s níž mnoho dětí splodil, arciknížata rakouská nápad a právo dědičné míti se praví. Dač. I. 85. — čím. Hořením, třením zplozuje se teplo. Us. Pdl.